Petr Šabata: Estonsko jako příklad – tentokrát nehodný následování

2. květen 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Estonský premiér Juri Ratas a estonská prezidentka Kersti Kaljulaidová na tiskové konferenci v estonském Tallinnu

Estonský ministr Marti Kuusik vydržel ve funkci ještě kratší dobu než svého času poslankyně Taťána Malá z ANO na ministerstvu spravedlnosti.

V pondělí složil tento člen krajně pravicové Konzervativní lidové strany Estonska slib coby ministr zahraničního obchodu a informačních technologií, a už v úterý musel odstoupit. Provalilo se totiž, že bil bývalou manželku, dvakrát jí zlomil ruku a před časem řídil opilý.

Libor Dvořák: V Estonsku vyhrála Reformní strana

Volby v Estonsku vyhrála Reformní strana

Estonské parlamentní volby, které v zemi proběhly, skončily vítězstvím Reformní strany, která získala skoro 30 procent hlasů.

Ano, řeč je o tom vzorovém Estonsku, kde se dá všechno vyřídit z domova dvěma kliky myší, které je členem NATO, 15 let v Evropské unii a kde se už osm let platí eurem.

Po nedávných volbách tam na druhý pokus vznikla nová vláda, jejíž členem je zmíněná lidová strana, která je nacionalistická, xenofobní, řada jejích členů sympatizuje s nacismem, v europarlamentu sedí v jedné frakci s Le Penovou a Alternativou pro Německo. Takoví estonští kotlebovci. Ve vládě přitom nehrají druhé housle – předseda strany Mart Helme je ministrem vnitra a jeho syn Martin ministrem financí.

Tuto vládu sestavil staronový premiér Jüri Ratas, šéf Estonské strany středu, který sice ve volbách skončil až druhý za středopravou stranou bývalé europoslankyně Kaji Kallasové, ale právě on byl schopen poskládat většinu v parlamentu, protože se neštítil spojit s extremisty.

Účinné protilátky

Proti jeho postup se vzedmula mohutná vlna kritiky, dokonce i v jeho vlastní straně. Oponenti Ratasovi vyčítají, že ohrožuje demokratický vývoj v Estonsku, že před volbami jakoukoliv spolupráci s fašisty odmítal, a porušuje tak slib a že to celé udělal jen proto, aby zůstal premiérem. Vítězka voleb mu totiž nabídla velkou koalici – bez extremistů, tu ale Ratas odmítl.

Estonsko je vůdcem v digitalizaci státní správy. Tamní model ale nejde přenést

Čtečka elektronických knih

Estonská prezidentka Kersti Kaljulaidová nevěří, že by celková digitalizace státní správy mohla způsobit kolaps a ukončit tak snahy Tallinnu o vytvoření digitálního státu. Sama politička považuje vznik elektronické správy za jedinou alternativu v budoucnosti. Bezpečnostní problémy, které se vyskytly v poslední době v Estonsku v oblasti digitalizace, ale ukazují, že s riziky je třeba počítat. Rozepisuje se o tom německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Úplně stejné scénáře se už začaly psát na Slovensku, kde mají volby do národní rady za necelý rok. Dnešní opoziční strany tam mohou porazit mnohaletého hegemona – stranu Směr Roberta Fica. Ale toto seskupení – říkejme mu třeba blok změny prezidentů Čaputové a Kisky – bude potřebovat koaliční partnery.

A tady narazí na Fica, který se umí dohodnout nejen se Slovenskou národní stranou, ale i s neofašistickou stranou Mariana Kotleby. Ficovi půjde po sérii porážek o všechno – přesně jako staronovému estonskému premiérovi Ratasovi.

Může tenhle nebezpečný model najít uplatnění i v Česku? Volby do sněmovny budou až v roce 2021 a do té doby se v politice jistě stane mnoho důležitých věcí. Jedna ale bude klíčová – jak se vyvine hnutí ANO.

Petr Šabata: Extremistu Mariana Kotlebu vyhazují dveřmi, vrátí se oknem

Marian Kotleba, poslanec za Lidovou stranu Naše Slovensko

Ať už slovenský Nejvyšší soud na konci měsíce rozpustí stranu neofašisty Mariana Kotleby, nebo ji nechá dál provokovat, bude to důležitá zpráva před volbami do Evropského parlamentu.

Možnosti jsou v zásadě tři: ANO bude tvrdou rukou řízený spolek na ochranu zájmů Andreje Babiše. To vůbec neznamená, že nezíská i v dalších volbách díky chytré rozhazovačné a strašící politice zase 30 procent hlasů.

Takové ANO se bude schopné kvůli vládě spojit třeba s ďáblem – jako v Estonsku Ratas a na Slovensku Fico s neofašisty a jako to už dnes Babiš při některých hlasováních praktikuje s komunisty a stranou Tomia Okamury.

Anebo se z ANO stane více méně standardní a vypočitatelná strana s programem, vnitřní demokracií a koaličním potenciálem. To by byla pro politický systém dobrá varianta. S takovým ANO by bylo možné vždy jednat o vládě, které by se obešla bez extremistů a stalinistů.

Třetí možností je, že po odchodu svého zakladatele a šéfa ANO prostě zmizí.

Petr Šabata

Letmý pohled do historie připomíná, že v Evropě mezi válkami demokratické strany také koketovaly s extremisty a fašisty – jenže když v roce 1929 vypukla velká hospodářská krize, všude se parlamentní demokracie zhroutily a nastoupili diktátoři. S výjimkou Finska – a Československa.

Což vůbec neznamená, že tu jsou v politice navždy přítomny účinné protilátky proti extremistům a fašistům.

autor: Petr Šabata
Spustit audio