Petr Janyška: Víc pokory a praktických činů – pro nezávislost na ruské ropě jsme moc neudělali

Čtěte také

Karel Barták: EU se odhodlává k odstřižení ruské ropy, největší a nejbolestivější sankce

Kolikrát čeští politici i intelektuálové vykládali Evropě, že desetiletí totalitarismu v nás vygenerovalo jakousi specifickou citlivost na nebezpečí z východu. Že Západ (mnoho z nich stále toto slovo používá, jako bychom sami nebyli Západem) je vůči Putinovi slepý, že mu ustupuje, že za ruské trhy je ochoten zavřít oči. Zkrátka že my jediní víme, kde je pravda, kdežto ostatní tkví v naivních bludech.

Když teď ale přišlo na lámání chleba a na strategické ohrožení státu, ukazuje se, že nejsme vůbec připraveni a že nezvládneme, co ostatních třiadvacet nějak ano. Že ta naše tykadla nějak nepracovala a že jsme si desetiletí vegetovali v teplém stínu závislosti na Moskvě.

Vinu mají všechny české vlády

Vinu na současném stavu mají všechny předchozí vlády, i sociálně-demokratická, i ODS, i Babišova. I prezidenti Klaus a Zeman, i poslanci. A také miliardáři, kteří žili vesměs fascinací ruským trhem a okouzlením vysokými zisky v jeho podmínkách.

Čtěte také

Ondřej Houska: Evropská unie skončí s dovozem ruské ropy. Otázka je kdy a co na to Orbán

Teď se ukázalo jako už víckrát, že čeští politici víc mluvili, než konali. Jenže nestačí vzývat oběti komunismu a klást věnce. Kde jsou činy? Dvaatřicet let po pádu komunismu jsme stále závislí na ruské ropě. Přitom Moskva už léta signalizuje, že prodej surovin považuje za politickou zbraň a několikrát ji už použila.

Ano, jsme vnitrokontinentální zemí, nemáme moře a ani možnost dopravy loděmi. To ale nemá ani Rakousko či Lucembursko. Tato poloha nás měla tím spíš vybízet, abychom se zajistili pro případ, jako je ten dnešní. A co ruská banka Sberbank, kde měly velké peníze kraje i města? Byli jejich hejtmani a starostové tak naivní?

Počátkem 90. let se rychle postavila přípojka ropovodu z německého Ingolstadtu, abychom neměli jen jednu rouru zvanou Družba. Od té doby všechna invence zmizela. Až teď najednou chceme posílit Transalpinský ropovod z Terstu, je kolem něj spousta nejasností.

Čtěte také

Luboš Palata: Ropné embargo má smysl, když bude hned a naplno. Ale přesně takové nebude

Až budou čeští politici vykládat obyvatelstvu, že jsme v podpoře Ukrajiny první, že nikdo nedělá tolik jako my, vzpomeňme si na ty miliony, které budeme Putinovi posílat. Jako jedni z mála v Evropě.

Viktor Orbán si svoji výjimku bezectně podmínil tím, že žádal po EU miliardy eur na přestavbu infrastruktur, jež by jeho zemi zajistily nezávislost na Rusku. Jako by chtěl říci, když EU na maďarské nezávislosti trvá, ať si ji zaplatí. K takovému vydírání se naštěstí nikdo nepřipojil.

Po cestě premiéra Fialy spolu s polským a slovinským premiérem v březnu do Kyjeva vyjádřit Ukrajincům solidaritu, napsal polský premiér: „Vedle odříznutí plateb za ropu, plyn a uhlí tak rychle, jak to bude možné, připravilo Polsko, Slovinsko a ČR desetibodový plán, jak pomoci Ukrajině a ukončit válku“.

Petr Janyška|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Nikoho asi nenapadlo, že tím „tak rychle, jak to bude možné“ budeme v Praze myslet „za dva roky“. To už snad bude po válce. A co když Putin nebude čekat a kohoutek nám zavře dřív sám? A co až přijde na řadu embargo na ruský plyn? Budeme připraveni? Slušelo by nám méně přesvědčení o vlastní výjimečnosti, a zato víc pokory a praktických činů.

Autor je publicista a bývalý diplomat