Petr Janyška: Odmítněme plastové tašky, jinak zničíme sami sebe

Plastové tašky (ilustrační foto)
Plastové tašky (ilustrační foto)

Znáte ten reflex: kupujete si v samoobsluze dvě kedlubny, šup s nimi do mikroténového sáčku. Šest mrkví, a do mikroténu. Taky kilo brambor. Ještě hrušky a další ovoce, zase do mikroténu. U pečiva to samé: čtyři loupáky, pár housek, do mikroténu.

Osm mikroténových sáčků na jeden malý nákup. Ten přinesete domů, vybalíte, a sáčky do odpadků. Jeden, dva si možná dáte stranou na svačinu pro děti. Ty sáčky jsme potřebovali dvacet minut svého života. Pro iluzi hygienického a civilizovaného nákupu.

Jsme na špičce v třídění, ne vše se ale zrecykluje. Pomohly by zálohy na PET lahve, míní ekolog

Zálohy na PET lahve by podle ekologa mohly pomoci recyklaci

Za plastové lahve by mohli lidé platit zálohu, aby se podpořila recyklace. S návrhem přišly Karlovarské minerální vody a společně s VŠCHT a Institutem Cirkulární Ekonomiky chtějí hledat možnosti, jak sběr lahví zlepšit. Podle nich by to mělo být součástí nově vznikající odpadové legislativy, ta ale s plošným zavedením záloh nepočítá.

Takhle to vypadá v našich samoobsluhách. Obdobně na pražských farmářských trzích nebo v pekařstvích. Všechno až na pár výjimek automaticky do mikroténu. Víte kolik těch sáčků ročně my Češi spotřebujeme? Čtyři miliardy.

Přispíváme tím k zaplevelení planety umělou hmotou. Část těch sáčků se spálí ve spalovnách, část skončí na skládkách, odkud je vítr roznese po krajině.

Rozkládat se budou nejméně 400 let. Mnohokrát déle než je náš život.

V belgickém Bruselu vypadá samoobsluha jinak. Mikroténové sáčky už neznají. Zeleninu i ovoce si dáváte jen do papírových nebo do biologicky recyklovatelných. Podobně pečivo. To se mimochodem nepovaluje jako v pražských samoobsluhách volně na pultě, ale v průhledných přihrádkách z plexiskla, kde si ho berete kleštičkami. Je to hygieničtější.

A na celý nákup tam u pokladny dostanete tašku z materiálu, který je z 80% recyklovaný. V pražském Albertu zavedli papírové tašky. Jsou ale o korunu dražší než plastové. Copak je řetězec nemůže v rámci ekologie nabízet levněji? Musí ekologie znamenat luxus?

Hrůza s koncem

Obrázky s mořskými želvami a rybami, jejichž útroby jsou plné plastových vidliček, viděl snad kdekdo. Obrázky kdysi krásných panenských pláží zavalených plastovými odpadky naší civilizace viděl také. Všichni k tomu přispíváme. Byť hlavním znečišťovatelem moří dnes není Evropa.

Všichni můžeme udělat něco, aby ta hrůza nepokračovala. Jako konzumenti můžeme na řetězce tlačit, psát jim, tweetovat, vyžadovat u pokladen papírové pytlíky. Hodně by mohly udělat radnice měst. Pozvat si představitele samoobsluh, pekáren, trhů a vyvíjet na ně tlak, aby zavedly neplastové sáčky a tašky.

Petr Janyška

Naše civilizace došla k hranici, kdy půjde-li takhle dál, zničíme samy sebe. A to velmi rychle. Letošní vedra jsou prvním varováním. A už se přeci prokázalo, že plasty v mikrovelikostech jsou dnes všude, v půdě, ve vodě. A všechno to začínáme mít i ve svých útrobách. To všechno začínají mít v útrobách naše děti.  

Není takový problém změnit svoje návyky. Na úrovni jednotlivce to je malé gesto, ale na úrovni státu už znamená velkou změnu k lepšímu.

Když se mohly změnit samoobsluhy v Bruselu, mohou se změnit i v českých městech. Chce to se jen ozvat a udělat první krok.

Autor je publicista a bývalý diplomat

Spustit audio
autor: Petr Janyška

Související