Petr Janyška: Odmítněme plastové tašky, jinak zničíme sami sebe
Znáte ten reflex: kupujete si v samoobsluze dvě kedlubny, šup s nimi do mikroténového sáčku. Šest mrkví, a do mikroténu. Taky kilo brambor. Ještě hrušky a další ovoce, zase do mikroténu. U pečiva to samé: čtyři loupáky, pár housek, do mikroténu.
Osm mikroténových sáčků na jeden malý nákup. Ten přinesete domů, vybalíte, a sáčky do odpadků. Jeden, dva si možná dáte stranou na svačinu pro děti. Ty sáčky jsme potřebovali dvacet minut svého života. Pro iluzi hygienického a civilizovaného nákupu.
Jsme na špičce v třídění, ne vše se ale zrecykluje. Pomohly by zálohy na PET lahve, míní ekolog
Za plastové lahve by mohli lidé platit zálohu, aby se podpořila recyklace. S návrhem přišly Karlovarské minerální vody a společně s VŠCHT a Institutem Cirkulární Ekonomiky chtějí hledat možnosti, jak sběr lahví zlepšit. Podle nich by to mělo být součástí nově vznikající odpadové legislativy, ta ale s plošným zavedením záloh nepočítá.
Takhle to vypadá v našich samoobsluhách. Obdobně na pražských farmářských trzích nebo v pekařstvích. Všechno až na pár výjimek automaticky do mikroténu. Víte kolik těch sáčků ročně my Češi spotřebujeme? Čtyři miliardy.
Přispíváme tím k zaplevelení planety umělou hmotou. Část těch sáčků se spálí ve spalovnách, část skončí na skládkách, odkud je vítr roznese po krajině.
Rozkládat se budou nejméně 400 let. Mnohokrát déle než je náš život.
V belgickém Bruselu vypadá samoobsluha jinak. Mikroténové sáčky už neznají. Zeleninu i ovoce si dáváte jen do papírových nebo do biologicky recyklovatelných. Podobně pečivo. To se mimochodem nepovaluje jako v pražských samoobsluhách volně na pultě, ale v průhledných přihrádkách z plexiskla, kde si ho berete kleštičkami. Je to hygieničtější.
A na celý nákup tam u pokladny dostanete tašku z materiálu, který je z 80% recyklovaný. V pražském Albertu zavedli papírové tašky. Jsou ale o korunu dražší než plastové. Copak je řetězec nemůže v rámci ekologie nabízet levněji? Musí ekologie znamenat luxus?
Hrůza s koncem
Obrázky s mořskými želvami a rybami, jejichž útroby jsou plné plastových vidliček, viděl snad kdekdo. Obrázky kdysi krásných panenských pláží zavalených plastovými odpadky naší civilizace viděl také. Všichni k tomu přispíváme. Byť hlavním znečišťovatelem moří dnes není Evropa.
Všichni můžeme udělat něco, aby ta hrůza nepokračovala. Jako konzumenti můžeme na řetězce tlačit, psát jim, tweetovat, vyžadovat u pokladen papírové pytlíky. Hodně by mohly udělat radnice měst. Pozvat si představitele samoobsluh, pekáren, trhů a vyvíjet na ně tlak, aby zavedly neplastové sáčky a tašky.
Naše civilizace došla k hranici, kdy půjde-li takhle dál, zničíme samy sebe. A to velmi rychle. Letošní vedra jsou prvním varováním. A už se přeci prokázalo, že plasty v mikrovelikostech jsou dnes všude, v půdě, ve vodě. A všechno to začínáme mít i ve svých útrobách. To všechno začínají mít v útrobách naše děti.
Není takový problém změnit svoje návyky. Na úrovni jednotlivce to je malé gesto, ale na úrovni státu už znamená velkou změnu k lepšímu.
Když se mohly změnit samoobsluhy v Bruselu, mohou se změnit i v českých městech. Chce to se jen ozvat a udělat první krok.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Související
-
Klus: Nemusíme se vzdát svého pohodlí kvůli záchraně planety. Heslem je střízlivá střídmost
Děláme dost pro ochranu životního prostředí? A musíme se vzdát životního stylu, abychom zachránili planetu? Nejen o tom mluvili hosté veřejné debaty Českého rozhlasu Plus.
-
Číňané se učí recyklovat. Kdo netřídí, tomu hrozí pokuta i konec odvozu odpadu
Šanghajský systém je veřejný a obsahuje i tresty. Obyvatelé smějí vynášet odpadky jen v určitých hodinách, takže si sousedé všímají, kdo třídí správně a kdo ne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.