Petr Janyška: Jedno velké psychodrama s přijímačkami
V minulých dnech se po celé zemi konaly přijímací zkoušky na střední školy. Jako každý rok způsobily těžkou hlavu desetitisícům dětí, přitom v některých zemích to jde bezbolestně.
Máme nelítostný, nespravedlivý systém, který třeba letos způsobil stres 150 tisícům dětí a jejich rodičům. Ti kombinují, platí doučování, prožívají psychodrama. Co bude, když se dítě takzvaně „nedostane“?
Čtěte také
Ta obava je nejvýraznější u deváťáků, protože bez střední školy se před nimi zavře spousta dveří. A nejbolestnější to snad je u jedenáctiletých, kteří se hlásí na osmiletá gymnázia, mají ještě nárok na to žít dětskou bezstarostnost a místo toho jsou vystaveni tlakům světa dospělých, jako by se hlásili někam do korporátu.
Ten systém je nespravedlivý, protože už v dětském věku eliminuje část uchazečů. Ohodnotí je na základě dvou hodinových testů z češtiny a z matematiky, někde aspoň přidají pohovor. A vysoce nespravedlivý je proto, že k přijímačkám zdaleka nestačí, co dítě naučila základní škola. Vědí to všichni, od ministra po paní uklízečku, protože tak je ten test nastaven.
Čtěte také
Rodiče proto svým potomkům zařizují vedle školy soukromou paralelní výuku, často během celého roku: různé doučování, v soukromých kurzech, u soukromých učitelů nebo minimálně sami. Dítě ze sociálně slabé rodiny nemá tudíž šanci, v tom je systém brutálně selektivní.
A uspějí ne nutně ti, kdo byli celý rok ve škole dobří, ale hlavně ti, kdo mají natrénováno, jak vyplnit test. Kdo si tohle nenacvičí, má minimální šanci.
Dalším zdrojem velkého bolení hlavy je nedostatek míst. Tak se stane, že se nedostanou na vybranou školu i děti, které dosáhnou vysokého počtu bodů, ale pro něž jednoduše nevybyde místo. Jak jim vysvětlit, že se celý rok navíc ke škole připravovaly, že udělaly dobře test a bylo to k ničemu? Že stát v nich vyvolal naději, ale nezajistil místo? Víceletá gymnázia nemají třeba kapacitu ani pro polovinu žadatelů.
Čtěte také
V Praze to vypadá tak, že čtyřletá gymnázia tu loni nabízela 2384 míst, a letos jen o čtyři místa, ano o čtyři, navíc. Přičemž zájemců bylo loni 8536, letos 8155. Tenhle do očí bijící rozpor mezi zájmem a nabídkou nechává magistrát ale zjevně lhostejným, nové školy nestaví. Přitom soukromá gymnázia mají v Praze poptávku a nabídku skoro v rovnováze, od loňska ji dovedla navýšit o 800 míst.
V Paříži to jde bez stresu a bez testů
Dalším příkladem nespravedlnosti je, že mimo Prahu se děti dostanou na střední školu často s daleko menším počtem bodů než v hlavním městě. Má se těch šest tisíc nepřijatých na pražská gymnázia odstěhovat do jižních nebo severních Čech nebo jít všichni do učení?
V Paříži vypadá přechod na střední školu jinak, bez testů a bez stresu. Uchazeč má na výběr pět středních škol s maturitou a hodnotí ho tam podle výsledků z posledních dvou let základní školy, což o něm vypovídá pravdivěji než jeden test. A je jen málo případů, kdy se tam dítě nedostane na střední.
Paříž má evidentně dostatečný počet budov a co je podstatné, hlásí se tam až na výjimky jen děti bydlící v Paříži. Ty z okolí se hlásí ve svém regionu, kde bydlí.
Ten náš systém je jedno velké plýtvání potenciálem dětí a do budoucna ochuzuje celou společnost. V minulých letech se na přijímací zkoušky snesla vlna kritiky, nic se ale nezměnilo, letos to vypadá stejně a příští rok nejspíš také. Politici jako by byli hluší.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
