Petr Janyška: Francie si jako první na světě dala do ústavy svobodu interrupce
V paláci ve Versailles si odhlasovali francouzští poslanci a senátoři velkou většinou dodatek k ústavě, který „zaručuje svobodu interrupce“. Právo na interrupci si tak dali do ústavy jako první stát na světě.
Nebylo to obyčejné hlasování, bylo vnímáno jako velká událost ve společnosti, jeho průběh sledovaly na obří obrazovce naproti Eiffelově věži davy lidí. A ta se potom rozzářila nápisem „Moje tělo, moje volba“.
Čtěte také
Výsledek toho hlasování je ve Francii většinově považován za pokrok, za stvrzení neoddiskutovatelného práva žen rozhodovat o svém těle. Podle různých průzkumů se pro něj vyslovilo 80 procent Francouzů. Evidentně tudy dnes vane vítr uvnitř francouzské společnosti.
Podle prezidenta Macrona jde o „připojení nové zaručené svobody k francouzské ústavě“ a o „poselství celému světu“. Je skutečností, že pro dodatek zvedli ruku téměř všichni zákonodárci, pro jich bylo 780, proti 72, 50 se zdrželo. Proti hlasovala jen část poslanců a senátorů klasické pravice Republikáni a Národního sdružení Le Penové. Sama Marine Le Penová zvedla ruku pro, podobně jako pětačtyřicet jejích poslanců.
Preventivní pojistka proti horším časům
Proč Francie považuje za potřebné vkládat do ústavy právo na interrupci, když s ní francouzská společnost nemá sebemenší problém?
Čtěte také
Interrupce je tam legální už půl století, od chvíle, kdy zákon v parlamentu prosadila po velmi bouřlivé debatě, jež trvala tři dny a dvě noci, tehdejší ministryně Simone Veilová.
Spouštěčem dodatku francouzské ústavy bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu USA před dvěma lety, kdy zrušil federální právo na interrupci. To otřáslo liberální a levicovou částí Francie, která si najednou uvědomila, že co je považováno za samozřejmost, nemusí být vůbec jisté jednou provždy. A začala se obávat, že v případě hypotetického vítězství krajní pravice by mohla o tuto samozřejmost přijít.
Dodatek je tedy jakousi preventivní pojistkou na horší časy. Ministr spravedlnosti, který zákon předkládal, to formuloval takto: „Čekat s ochranou nějakého práva do chvíle, kdy by bylo ohroženo, by mohlo být pozdě.“ Zmínil také Polsko, kde ženy žádné takové právo nemají.
Čtěte také
A druhým důvodem bylo jít příkladem světu, být celosvětovým průkopníkem pokroku v oblasti lidských práv. To je role, jakou Francie miluje, a tady si našla téma, na němž se shodla většina národa. Teď lze předpokládat, že francouzským příkladem se budou inspirovat i v jiných zemích.
Politicky je ten ústavní dodatek velkým Macronovým vítězstvím. Rovnost žen a mužů je jedním z velkých témat jeho prezidentství, hodně pro ni udělal a posunul společnost dál. A odhlasováním dodatku k ústavě nabídl Francouzům prostor, kde se všichni mohli potkat ve vzájemné shodě a být hrdí, že jsou prvními na světě ve spravedlivé věci.
Takových témat a chvil ve Francii v posledních letech moc nebylo a od Macrona to byl chytrý tah. Byla to první změna ústavy, kterou navrhl, a uspěl.
Výsledek je pro něj o to cennější, že doma nemá nejpevnější pozici. Všeobecně se soudí, že nadcházející volby do europarlamentu vyhraje strana Marine Le Penové. Zaručenou svobodou interrupce tak Macron vyšel vstříc především levicovému elektorátu, který ho stále víc opouští.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
