Petr Janyška: Francie zapomněla na své farmáře, ti se hlásí o slovo
„Náš konec by byl váš hlad,“ hlásá transparent na kabině traktoru, který uzavírá dlouhou šňůru vozidel, jež se pomalu sune Francií k Paříži a chce ji zablokovat. A na jiném stojí: „Kdo seje bídu, sklízí hněv.“
Ty dva ručně popsané kartony shrnují, proč už druhý týden francouzští zemědělci protestují. A vlastně i proč protestují zemědělci španělští, portugalští, belgičtí, němečtí a další. Protože příčiny jsou jak národní, tak evropské.
Čtěte také
Francouzští farmáři mají pocit, že žijí v absurdním světě, kde je jejich práce neuživí, že nikoho nezajímají, a přitom bez nich národ nemůže existovat. Až teď, kdy se projevy jejich nespokojenosti rozlily po celé zemi, se politici rozhýbali a předhánějí se v projevech uznání jejich práci. Od francouzského prezidenta po předsedkyni Evropské komise.
Na co si stěžují francouzští zemědělci? Na neférové ceny, za které jsou nuceni prodávat své plodiny. Na kvanta předpisů ze strany národní i evropské byrokracie, jež se často týkají přechodu na ekologičtější pěstování a přikazují a zakazují jim nejrůznější postupy. A konečně na neloajální konkurenci mimoevropských států, jejichž farmáři nejsou vázáni takovými normami jako evropští a prodávají tudíž levněji.
Kapkou, kterou přetekl džbán, byl nápad uvalit na zemědělskou naftu daň. Ten ale vláda obratem opustila.
Významnější je skutečnost, že agroalimentární průmysloví giganti tlačí ceny, za které od farmářů nakupují, dolů tak, že farmář se prakticky neuživí. Přitom nelze říci, že by v tom francouzská vláda nic nedělala.
Čtěte také
Nedávno přijala několik zákonů, které mají farmářům zabezpečit prodejní cenu v závislosti na tom, kolik je stojí výroba, a teprve od ní se má odvíjet cena, za kterou výrobce prodává prodejním sítím a ty zákazníkům. Čili opačný směr, než tomu bylo v minulosti. Farmáři ale tvrdí, že velké firmy ty zákony často nedodržují. Načež ministr hospodářství pohrozil, že provede v nákupních centrech kontroly.
Zemědělci také kritizují dojednávané dohody o volném trhu s jinými regiony, teď speciálně mezi EU a Mercosurem, tedy státy Jižní Ameriky, kde se Francouzi bojí přívalu masa vyráběného za výhodnějších podmínek. Tady prezident Macron hned prohlásil, že dohodu blokuje a že s ní nesouhlasí.
Druh na vymření
Těch jednotlivých příčin protestů zemědělců je řada. V podstatě jde ale o jedno: mají dojem, že jsou jakýmsi druhem na vymření. Že kdekdo teď přísahá jen na startupy, nové technologie a umělou inteligenci, a přitom se zapomíná, že lidi musí především jíst. Přičemž každým rokem ubývá ve Francii farem a zemědělci tam mají v průměru nejnižší starobní důchody ze všech.
Čtěte také
Francie je jedním z největších výrobců potravin na světě, v některých oblastech, jako třeba ve víně, dokonce prvním na planetě. Francouzi také věnují tomu, co jedí, velkou pozornost a hodně kupují bio potraviny. To je velký rozdíl oproti českému trhu. Zároveň ale v mnoha oblastech Francie přestala být soběstačná a stále víc dováží. Doma třeba likviduje své ovocné odrůdy či zeleninu a dováží levnější.
Proti francouzskému farmáři stojí globalizace a na tu nemá sám sílu. Proto nový premiér Gabriel Attal přišel v minulých dnech s myšlenkou, že Francie by měla mít zákonem stanovenou povinnost potravinové soběstačnosti.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
