Petr Honzejk: Preference vlády vzdor krizi drží, SPD vzdor demonstracím ztrácí. Čím to je?
Na politické scéně sledujeme pozoruhodný jev. Vláda v praxi popírá své sliby, ve sněmovně stojí opozice na obstrukčních barikádách kvůli důchodům, v ulicích jsou desetitisíce radikálů, z nichž někteří začínají útočit na veřejné budovy. Člověk by podle těchto úkazů řekl, že Česko stojí na hraně změny politických poměrů. A přitom, když se podíváme na politické preference, uvidíme, že se toho zase tolik neděje.
Podle dvou renomovaných agentur Kantaru a Median vlastně jen to, že od podzimu mírně posílilo hnutí ANO a ztratila SPD Tomia Okamury. Podpora vlády vcelku drží. Čím to je?
Čtěte také
Než odpovíme, tak nejprve k oné mírné změně na straně opozice. Andrejovi Babišovi se zjevně daří to, o co se snaží dlouhodobě a co nahlas formuloval po prohraných prezidentských volbách. Útočit na voliče SPD.
V praxi se útok vede ve dvou směrech. Jednotliví politici jednak hnutí ANO zostřili svou rétoriku proti Evropské unii. Už se dokonce objevují případy, kdy Unii srovnávají se socialistickou RVHP, což dosud byla verbální “výsada” extrémistů.
Zadruhé zdůrazňují, že na rozdíl od SPD mají sílu požadavky svých voličů prosadit, což se projevuje například tím, že posílají důchodovou novelu k Ústavnímu soudu a ostentativně přitom odmítají spolupráci s SPD. Ta najednou vypadá slabě, což její voliči, kteří právě sílu a vůdcovství oceňují, nemají rádi.
Čtěte také
Okamuristé mají ještě jeden problém. Z druhé strany na ně útočí ještě extrémnější síly, než jsou oni sami. Síly s jasně protiukrajinskou, čti proruskou inklinací, které pořádají masové demonstrace na Václavském náměstí. Část radikálních voličů SPD to přitahuje, vidí v panu Rajchlovi a jeho straně PRO ty správné sekáče, kteří se nezakecají. Což SPD opět ubírá hlasy. Celkově okamuristé poněkud ztrácejí půdu pod nohama a ubyla jim od října čtvrtina voličů.
Jistotu, že to vydrží, opravdu nemá
Teď ale ke klíčové otázce, proč je vzdor zdražování nepopulárním krokům vlády a její komunikační neobratnosti, podpora pětikoalice stále velmi solidní. Hlavní důvod bude zřejmě v tom, že nyní v české politice nesledujeme klasický střet, ve kterém jde o různé přístupy k řešení společenských problémů projevující se třeba rozdílnými názory na výši daní, na nutnost reforem, či na podporu té či oné části společnosti.
Čtěte také
Střet, který sledujeme, je primárně hodnotový; jde v něm o celkovou orientaci země. Vládní strany si uvědomují nutnost civilizační obrany před expanzivním Ruskem, důležitost příslušnosti k demokratickému Západu, hodnotu členství v Evropské unii. Strany opoziční, plus Rajchlovci toto vše, tu méně, tu více zpochybňují.
Je to zkrátka tak, že nejen česká politika, ale i společnost je nyní rozdělena na dva odlišné světy. Světy, které si vzájemně nerozumí, jeden druhého se bojí a vzájemně na sebe cení zuby. Bylo to vidět mimochodem v prezidentské volbě, kdy Petr Pavel byl zosobněním jednoho světa a Andrej Babiš světa druhého.
Čtěte také
Jejich střet připomínal spíše než standardní kampaň, ve které jde o věcná řešení, zálohu na studenou občanskou válku. Hranice obou politických světů jsou nyní takřka neprostupné. A tak je pochopitelné, že se pohyby, vyjádřené změnami preferencí jednotlivých stran odehrávají jen uvnitř obou táborů.
Neznamená to ovšem, že jsou vládní strany v bezpečí, ať udělají, co udělají. Zaprvé vždy existuje hranice, za kterou u některých lidí zvítězí vlastní kapsa nad hodnotami. A zadruhé, pokud se Andreji Babišovi podaří dál luxovat extrémní část spektra, může se dostat na takovou hodnotu podpory, které mu umožní po dalších volbách sestavit vládu samostatně.
Není to sice příliš pravděpodobné, ale také to není nemožné. Je jisté, že za tím půjde, je koneckonců, jak se sám charakterizoval, urputné hovado.
Pro vládu z toho plyne jediné. V tuhle chvíli je na tom sice mnohem lépe, než mohla na základě svého výkonu doufat. Ale jistotu, že to vydrží, opravdu nemá.
Autor je komentátor Hospodářských novin
