Petr Honzejk: Kritizujete Petra Pavla? Tak si vzpomeňte na Zemana a představte si na Hradě Babiše
Při hodnocení čehokoli lze použít v zásadě dvě měřítka. Absolutní a relativní. Absolutní je vhodné například v individuálním sportu, když jde o evidenci rekordů, relativní pak ve všech ostatních případech lidských aktivit. Je tomu tak proto, že sice je dobré hledat toho úplně nejlepšího, ale porovnávat je rozumné vždy s tím, co bylo a s dostupnými alternativami.
Je to dobré mít na paměti, když hodnotíme prvních sto dní prezidenta Petra Pavla. Někdo by mohl říci, že se v jeho působení objevily chyby. Například zpočátku ho bylo všude plno, komentoval každou drobnost, až hrozilo cosi jako inflace prezidenta. Mluvil vládě do exekutivy, například kolem omezení valorizace důchodů až to vyvolávalo obavy, že sklouzne k podobnému aktivismu jako praktikoval Miloš Zeman. Jeho projevy jako ten ve Sněmovně, jsou pak až příliš strohé.
Čtěte také
Jenže to všechno má smysl řešit jen do té míry pokud bychom chtěli porovnávat Petra Pavla s ideálem, který, což je vlastnost ideálů, nikde reálně neexistuje. Rozumnější je hodnotit prvních sto dní Petra Pavla v porovnání s jeho předchůdci a alternativou. Tedy hlavně s Milošem Zemanem a Andrejem Babišem.
A tady si nový prezident vede velmi dobře. To hlavní co přinesl, je změna atmosféry. Zmizely zemanovské urážky odpůrců, byly nahrazeny vstřícností. Pavlovy cesty po regionech se neodehrávají v atmosféře nomenklaturního nabobství, jsou uvolněné, civilní.
Čtěte také
Prezidentův tým je v dobrém slova smyslu progresivní; jsou v něm experti, kteří se dokáží dívat do budoucnosti, nikoli jen ulpívat v nostalgii po starých dobrých časech, které reálně nikdy neexistovaly.
Nominace do ústavního soudu jsou racionální, průhledné, nemají charakter schválností. Zmizely i bizarnosti. Z hradního twitterového účtu nikdo po nikom nepálí municí složenou z pokusů o jízlivost a špatně pochopených žalmů. A co je nejdůležitejší - prezident je respektovaný mezi našimi spojenci, ne jako Miloš Zeman, kterého v poslední fázi zvali povětšinou jen do střední Asie a do Číny.
Ze které ho hlava bolet nebude
Čtěte také
Čímž se organicky dostáváme ke srovnání s alternativou Petra Pavla. Pokud by nyní měl za sebou sto dní prezidentství Andrej Babiš, co bychom asi viděli? Není to těžké odhadnout. Zpochybňování pomoci Ukrajině, podobné, jako Babiš předváděl v kampani. Příchylnost k Maďarsku Viktora Orbána. Následnou nedůvěru v NATO a EU, kam vlastně chceme patřit.
V domácí politice by pak Babiš těžko fungoval jinak než jako aktivista ve prospěch svého hnutí, vystupoval by jednoznačně proti vládě a tím po zemanovsku polarizoval společnost. Napětí v Česku, které se Petr Pavel snaží mírnit, by nabývalo nesnesitelných hodnot.
U vědomí toho všeho můžeme absolutní hodnocení prvních sta dní Petra Pavla opravdu vynechat. Těch několik víceméně formálních nedostatků se dá snadno opravit. Esence Pavlova prezidentství je, jak vidíme ze srovnání s Milošem Zemanem a Andrejem Babišem, zatím v pořádku.
Může se to samozřejmě pokazit, Petr Pavel může podlehnout mocenským svodům a pocitu vlastní jedinečnosti, sídlo na Hradě k tomu svádí. Ale prvních sto dní nasvědčuje tomu, že by další čtyři roky a 265 dní mohlo mít Česko hlavu, ze které ho hlava bolet nebude.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
