Petr Honzejk: ČSSD nebo Sociální demokracie? Změnou značky z Lady Nivy Jeep neuděláš

Nové, či staronové, vedení přijde zcela určitě, protože sjezd, který se koná v Plzni je volební. Buď předsedou zůstane Michal Šmarda, nebo ho vystřídá starosta Brna Líšně Břetislav Štefan. Problém je ten, že ač je mezi nimi jistě řada rozdílů, to hlavní mají společné. Minimální známost. Z běžných voličů si Šmardu s předsednictvím levicové strany spojuje jen asi každý pátý, Štefana nezná mimo Brno skoro nikdo. Takže nové vedení sice bude, ale že by někoho mimo politické fanšmekry chytilo za srdce, to tedy zrovna ne.

Čtěte také

Jiří Pehe: Jak se ČSSD může vrátit do parlamentní politiky

Pokud jde o změnu značky: ČSSD se už nechce jmenovat ČSSD, tedy Česká strana sociálně demokratická, ale jen Sociální demokracie. Co si od toho slibuje, je trochu záhadou. Staré pravidlo říká, že samotný rebranding produktu, aniž byste změnili jeho charakter, moc nefunguje.

Například když na Ladu Nivu dáte značku Jeep Cherokee, dojmete tím málokoho. Navíc v tomto případě vlastně ani o pořádný rebranding nejde. Spíš o jakési názvoslovné zaříkávání v naději, že zázračně zafunguje.

Dá se samozřejmě namítnout, že ČSSD, pardon, Sociální demokracie, nový produkt nabízí. Konkrétně jde o program, který se má lišit od vládního úsporného, jakož i od populistického rozhazovačného, a tím být přitažlivý. Michal Šmarda mluví o tom, že chce přijít s novou bankovní daní, vyšším zdaněním firem i progresivním zdaněním příjmů jednotlivců plus dalšími drobnostmi jako omezení odpisů na dražší auta. Má se tak zacelit díra v rozpočtu.

Čtěte také

Jiří Leschtina: Šance na vzkříšení ČSSD ještě doutná

Dobře, jenže ruku na srdce: Jde skutečně o nový produkt? Ani ne. Je to jen aplikace tradičního levicového přesvědčení, že když to nejde skrz vysoké daně, půjde to skrz ještě vyšší daně. Což je přesvědčení sice legitimní, ale dnes již nikterak chytlavé.

Čímž se dostáváme k otázce, zda výše uvedené bude stačit pro návrat do sněmovny. Michal Šmarda je povinným optimistou. Říká, že “za dva roky můžeme vybudovat sociální demokracii, která bude mít 10 až 15 procent, a za další čtyři roky můžeme vybudovat sociální demokracii, která bude mít 30 procent.” K čemuž lze říci, že možné je samozřejmě všechno. Ale to neznamená, že všechno, například to, o čem Šmarda sní, je pravděpodobné.

Opravdu potřeba

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Vrátí se ČSSD na výsluní? A pomůže jí Středula?

Jedinou stranou, která se dokázala vrátit do sněmovny poté, co vypadli, byli v roce 2013  lidovci. Jenže ti se mohli opřít o stabilní základnu katolických voličů, stačilo korigovat chyby a ty nespokojené přivést zpět. U sociální demokracie žádná stabilní základna neexstuje.

Levicové voliče v postfaktické době reprezentuje hnutí ANO, které si nedělá s deficitem žádné starosti a v klidu říká, že lze mít malé daně a vysoké důchody a perfektní sociální služby. Což je program typu “modré z nebe”, kterému jakákoli sociální demokracie, která není ochotná se zcela odpojit od reality, může jen těžko konkurovat. 

Petr Honzejk, komentátor|foto:Matěj Skalický, Český rozhlas

S nejstarší českou polickou stranou to zkrátka pro nejbližší volby dobře nevypadá, ať už ji bude vést kdokoli, bude se jmenovat jakkoli a říkat bude cokoli. Což sice může vypadat jako jízlivé konstatování, ale ve skutečnosti je pronesené s určitou lítostí. Neb rozumná a silná moderní levice typu britských labouristů nebo německé SPD by byla v Česku opravdu potřeba.

Autor je komentátor Hospodářských novin