Petr Holub: Věřte, že korupce existuje
Transparency International vydává každoročně index vnímání korupce, tedy žebříček, který řadí země celého světa podle toho, jak trpí korupcí. Česko se už řadu let drží na zhruba 50. místě, má tedy padesátou nejnižší korupci – a to se nezměnilo ani letos. To ovšem není skvělý výsledek.
Čtěte také
O veřejných záležitostech někdy rozhodují politici v žoldu podnikatelských lobby, a pokud je třeba v každodenním životě uplácet úřady, pak se zhoršuje nejen ekonomický výkon, ale také kvalita života.
Proč s tím tedy nemůžeme něco dělat, abychom na tom byli jako ve Skandinávii, dalších zemích Západu, bývalých britských koloniích, nebo v Pobaltí, tak zní otázka.
Proč máme špatnou pověst?
Odpověď nabízí zkušenost s charakterem Čechů, kterou zapsal František Weyr, jeden z autorů Československé ústavy. Na přelomu 19. a 20. století žil ve Vídni a ocenil, jak tolerantní jsou Vídeňáci k českým přistěhovalcům.
Vyloženě nespravedlivé mu však přišlo obvyklé tvrzení, že každý Čech je zloděj. Weyr se snažil rozluštit, proč se Češi dočkali zlé pověsti a jedno řešení ho napadlo. Průměrný Čech si často stěžuje, že všichni okolo jsou zloději.
Čtěte také
Politici se stali politiky jen z toho důvodu, aby si nakradli, veřejné zakázky tu jsou od toho, aby se rozkradly, zloději jsou obchodníci, kteří prodávají drahé zboží, přirozeně bankéři a dodavatelé energií – zlodějem je každý, kdo má možnost.
Dost pravděpodobně neexistuje charakterová vada, která nutí český národ krást. Je to ale všeobecně sdílený přístup ke světu, který mimo jiné úředníkům usnadňuje, aby si vyžádali provizi, a běžného občana připravuje na to, že jednou bude muset úplatek složit – dělá to tak přece každý. Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu.
Výklad právníka Weyra může vysvětlit, proč jsou Češi na korupčním žebříčku tak nízko. Možná jsme poctiví, jenže si stejně myslíme, že ostatní kradou a v indexu vnímání korupce se zobrazí právě tento náš názor.
Každé nedorozumění je hned korupce?
Oblíbenou novinářskou disciplínou je odhalování korupce, což vede až k tomu, že se každé nedorozumění hned prohlásí za korupci a veřejnost tomu věří. Na druhé straně se podnikatelé, úředníci a politici mohou ke korupci rozhodnout prostě z toho důvodu, že už si o nich stejně každým myslí, jak jsou zkorumpovaní.
Čtěte také
Samozřejmě jsme se nestali černými ovcemi celého světa, a nejsme korupčními ovcemi ani v Evropě. Jenom jsme se při zlepšování veřejných poměrů po období diktatury nedostali dost vysoko, i když pořád výš než třeba Rumuni, Bulhaři a Chorvati.
Přitom z korupční pasti se těžko dostává. Pokud budeme neustále mluvit o tom, jak každý krade a bere úplatky, jen tím posílíme obecně přesvědčení, že jsme zkorumpovaná země. Pokud ale o zpronevěrách a korupci přestaneme mluvit, rozleze se bez překážek po celé zemi.
Může být hůř
Může být také hůř, jak svědčí příklady Maďarska, Polska a Slovenska, kde Transparency International před deseti lety hlásila nižší míru korupce než v Česku.
Čtěte také
Ovšem mezitím se tyto země propadly do šesté desítky na světě, v případě Maďarska do deváté desítky. U kolegů z Visegrádu je vidět, jak korupci prospívá autoritářský styl vládnutí, ostatně stejně jako nestabilní vlády.
Na druhé straně je z šetření Transparency International zřejmé, že se poměry mohou také zlepšovat, konkrétně tím, že daná země bude mít stabilní a transparentní vládu, v případě Česka aspoň na úrovni kabinetu Bohuslava Sobotky (tehdy ČSSD) nebo Petra Fialy (ODS), pokud možno ještě o něco silnější.
Zároveň je dobré přestat bagatelizovat očividné korupční případy – jinými slovy, politik do nich zapletený by měl rezignovat.
V Česku se však stává zvykem, že s pomocí špičkových právníků se brání dlouhá léta před soudem a posléze se prohlásí za oběť systému.
Potom už nezbývá, než parafrázovat výrok ďábla z románu Mistr a Markétka: „Věřte, prosím, aspoň tomu, že ďábel, tedy korupce existuje.“
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
