Petr Holub: Trnitou cestou ke zvýšení důchodů
V pustině soudobého politického života může nejen běžné občany, ale také výkonné politiky potěšit okolnost, že se vůbec něco děje.
Tato situace je do značné míry luxusní a má výhodu v tom, že je možné se neustále vracet k jedné důležité otázce, kroužit kolem ní a pak najít tu nejpřesnější a vyváženou odpověď. Dnes se takové manévry konají kolem otázky, o kolik by se měly zvýšit důchody.
Josef Mlejnek jr.: Důchodci a šedivění politiky
Růst ekonomiky patrně zpomaluje, a na obzoru jsou tak škrty. A o slovo se opět hlásí i téma důchodové reformy.
Dříve o valorizaci důchodů rozhodoval jednoduchý mechanismus zakotvený v zákoně, teď se však každý rok znovu a znovu debatuje, jak by to mělo být nejlepší. Bohužel, s pokračující debatou se zatím k lepším výsledkům nedošlo.
Dnes se tedy vládní strany ANO a ČSSD dohodly, že nestačí valorizovat důchody podle zákona. Ten předpokládá, že se každým rokem zvyšují o inflaci a polovinu růstu reálných mezd. Ovšem inflace je nízko, naopak mzdy rostou mimořádně rychle. Pak není divu, že se průměrný důchod proti průměrné hrubé mzdě propadá z nějakých 44 procent v roce 2013 na současných 38 procent.
Nějak se uznává pravidlo, že penze by měly dosahovat zhruba 40 procent hrubé mzdy, a tak je s tím třeba něco dělat. Už letos se měly mzdy podle zákona zvýšit jen o 600 korun, vláda však přihodila další tři stovky, aby se poměr udržel aspoň nad 38 procenty.
Motivace platit pojistné
Petr Holub: Důchody rostou aneb auto namířené do zdi
Důchodci opravdu nemají důvod, aby si stěžovali na současnou vládu. Letošní penze se v průměru zvyšují o 900 korun měsíčně, jak prosadil sám premiér Andrej Babiš. V příštím roce by to mělo být stejné, protože s takovým návrhem přišla ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Z pohledu těch mladších to ovšem žádný důvod k jásotu není, protože se tím zpochybňuje, že sami dostanou státní důchod, ze kterého by se dalo přežít.
Teď se tedy vládní strany dohodly na stejném postupu. V příštím roce zákon připouští zvýšení o 700 korun měsíčně, proto se opět změní a přihodí ještě dvě stokoruny. Do této chvíle je možné souhlasit už třeba z toho důvodu, že není důstojné šetřit na starých lidech.
Podruhé se však využívá nešťastná metoda, jak důchody budou zvýšeny. Zase se zvýší základní sazba důchodu, která je pro všechny stejná, konkrétně dosáhne 10,6 procenta průměrné mzdy, což v příštím roce znamená částku 3720 korun.
Zbytek se dodá procentní výměrou, která zohledňuje počet odpracovaných let a objem odvedeného pojistného, které ovšem přerozděluje ve prospěch chudších.
Petr Holec: Zdroje tu nejsou, zjišťuje i ministryně Maláčová
„Je velmi nedůstojné handrkovat se o 150 korun. Myslím, že se shodneme všichni na tom, že vyšší důchody si naši senioři zaslouží.“
Tady se už objevují dvě námitky, se kterými se bude muset důchodový systém dříve nebo později vypořádat a jejichž naléhavost se posledním vládním rozhodnutím prohlubuje. Tak především, základní sazba důchodů jako podíl ze mzdy zůstane zvýšena víceméně navždy a zatíží systém i v budoucnu.
Dnešní zvýšení o 200 korun se za 20 let změní na čtyři stovky a tím se až o půl procenta hrubého domácího produktu prohloubí schodek důchodového systému. Společnost stárne, očekává se již za 20 nebo 30 let deficit ve výši pěti procent a my se teď staráme, aby to měly příští generace ještě horší.
Druhou námitkou je upozornění, že se změnami ve výpočtu penzí opět snižuje zásluhovost a tím i motivace obyvatelstva platit pojistné. Zvlášť lépe vydělávající člověk si řekne, že je lepší neplatit příliš. I když budu dávat málo, nějaký důchod dostanu, a i když budu platit třeba desetkrát víc, budu ho mít dvakrát nebo třikrát vyšší. Proč se tedy namáhat.
Jistě musí politiky lákat možnost, vzít desítky miliard, které proudí na účty sociální správy a přerozdělit je podle nějakých zásad spravedlnosti nebo s úmyslem zvýšit vlastní popularitu. Pokud ovšem zapomenou na zájmy těch, kteří tam ony miliardy průběžné posílají, pak se proud nutně oslabí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
