Petr Holub: Ropná krize, která nebyla

Čtěte také

Zablokuje Írán Hormuzský průliv? Ceny ropy by rostly, to by podpořilo ruskou ekonomiku, míní ekonom

Stejně dobře je známo, že Írán je třetím největším producentem ropy na světě – a co hůř, může zablokovat Hormuzský průliv, který spojuje Perský záliv s Indickým oceánem a kterým prochází 20 procent světové produkce ropy. 

Logickým důsledkem byly obavy, že ropy bude málo, a tak její ceny začaly růst až ke hranici 80 dolarů za barel.

„Současná geopolitická eskalace představuje základní katalyzátor pro to, aby ceny ropy Brent vyrazily vzhůru a potenciálně se stočily k 100 dolarům, přičemž 120 dolarů za barel se zdá být stále pravděpodobnější,“ varovala analýza indické společnosti Wealth Street.

Do války v Íráku byl trh klidný

Od dubna se ropa Brent prodává mezi 60 a 70 dolary za barel. Na příznivou cenu si nejen automobilisté, ale také světové ekonomiky rychle zvykli. Experti považovali lacinou ropu za důležitý impuls k celosvětovému oživení. Jenže teď energetická mocnost Írán může zastavit vývoz a namísto prosperity přijde další krize.

Čtěte také

Marek Hudema: Vliv izraelské války na ceny ropy

Nejen ekonomové mají v paměti, co znamenal pro ceny energií vpád Rusů na Ukrajinu spojený se škrcením vývozu plynu.

Právě tehdy se ceny ropy dostaly na 120 dolarů za barel a důsledkem bylo prohloubení ekonomické krize způsobené pandemií covidu. Opakování scénáře s jiným obsazením bylo v polovině června nasnadě.

Obavy z výpadku íránské ropy mají ještě hlubší kořeny. Jeden z nich nastal za islámské revoluce v roce 1979 a způsobil ropný šok, který zasáhl zvláště Spojené státy. Zdražení ropy se stalo spouštěčem 20procentní inflace a poté dokonce recese, která trvala plné tři roky.

Obavy, že se může obnovit trauma z doby před 40 lety, se už zdály být blízko svému naplnění, když týden po Izraeli zahájil útoky na Írán také americký prezident Donald Trump. Právě po nich dosáhly ceny ropy takřka na 80 dolarů za barel.

Ekonomům se (zatím) ulevilo

Jenže pak Írán a Izrael po nátlaku Spojených států uzavřely příměří, ropa opět zlevnila a ekonomům spadl kámen ze srdce. Nejde jen o zkušenost, že některé krize se mohou vyřešit nečekaně rychle.

Čtěte také

Jan Fingerland: Boje skončily, válka asi ne

Krize, která nenastala, připomněla, že svět se už dokáže s předstihem připravit na různé komplikace, které dřív neuměl řešit.

Ropná krize roku 1979 byla podnětem k tomu, že Amerika ve velkém rozjela vlastní těžbu. Případný výpadek íránské ropy v těchto dnech by se jí týkal už jen nepřímo svým dopadem na světové trhy – třeba zdražením komodit a poklesem cen akcií.

Hlavním odběratelem ropy z Íránu se navíc stala Čína, která nechtěla režimu ajatolláhů v případě ropy pokles těžby a obecně zdražení tolerovat. Spojené státy podporou Izraele a vlastním útokem tolik neriskovaly.

Zvládala by to ale Evropa?

Z toho vyplývá poučení zvláště pro Evropu. Dosud se úplně neprobrala z recese, která ji zasáhla po výpadku ruského plynu, jehož nedostatek nastal právě ve chvíli, kdy se měl stát hlavním záložním zdrojem energie v programu přechodu na obnovitelné energetické zdroje.

Dnes tedy otázka zní, jestli by si Evropa věděla rady, pokud by se měl podobný scénář opakovat. Lze o tom pochybovat právě po zkušenosti posledních dvou týdnů.

Petr Holub|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Plyn si v energetické skladbě Evropy zachoval prominentní pozici i nadále a ruské dodávky nahradil dovoz právě ze zemí Perského zálivu.

Logicky, pár dní po izraelském útoku na Írán vyrostly ceny plynu pro Evropu o 12 procent. Naštěstí to bylo jen varování. Po dohodě o příměří se vrátily na úroveň před útokem.  

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy