Petr Holub: Poslední volby před nadcházející revolucí

Spousta hlasovacích lístků ale skončila pod stolem, protože patřily stranám, které se nakonec do sněmovny nedostaly. Pravici volilo například méně lidí než před čtyřmi lety, kdy měla ve sněmovně přesnou polovinu poslanců. Tentokrát získala jasnou, skoro ústavní většinu.

O revoluci se tedy nedá mluvit, je to spíše shoda okolností, může znít konečné hodnocení jarních voleb. Ovšem většina revolucí na světě vznikla shodou okolností, kdy to nikdo nečekal.

Revolučním očekáváním nedává za pravdu ani vládní postup během čtyř měsíců po volbách. Koaliční politici se mezi sebou hádají, dělají polovičaté kroky a o programu mluví nejasně. Asi opravdu nemají v plánu nějaké výrazné a revoluční změny.

Ovšem opatrný postup vládních stran se dá omluvit obavami z výsledků nadcházejících voleb. Nejde o to, že mohou vládu nějak výrazně oslabit. Několik radnic pod kontrolou opozičních stran ani opoziční většina v Senátu nemohou přetlačit jasně pravicovou sněmovnu, která má ještě za zády pravicového prezidenta.

Ale strany mají strach samy o sebe. ODS v posledních letech ztratila značnou část svých mocenských postů a dnes tvoří její hlavní základnu osmnáct primátorů největších českých měst. Kdyby o ně měla přijít, vnitrostranická krize by se prohloubila a kdo ví, jak by na příštím sjezdu dopadlo její vedení. Porážka v krajských volbách před dvěma lety znamenala konec předsedy Mirka Topolánka i většiny jeho věrných.
TOP 09 a Věci veřejné jsou nové strany a o nic přijít nemohou. Potřebují však potvrdit, že výsledky jarních voleb skutečně nejsou náhoda a oni že nejsou politickými kometami, které brzy zhasnou.

Volby se tedy musí odbýt bez větších katastrof a pak bude možné uskutečnit více či méně očekávanou revoluci.

Z dosavadních postupu vládní koalice je vidět, že má potíž rozhodnout, čeho se má revoluce vlastně týkat. Hovoří se o nutných úsporách v provozu státu, ale to je řeč pouze o záchranné brzdě, za kterou by dnes musel zatáhnout každý. Podstatná je otázka, jak konkrétně stát zlevnit a zefektivnit. V ní je možná klíč ke všemu.

Politici dále slibují odpovědné a rozsáhlé reformy zvláště sociálního systém a speciálně důchodů, zdravotnictví, vysokých škol a podobně. Bohužel dnes vzbuzuje nedůvěru už samotné slovo reforma. Nejde jen o to, že už jich proběhly desítky a jejich výsledky nejsou příliš oslnivé. Vážnější je podezření, že reformy neslouží prospěchu společnosti, ale že se podnikají jen kvůli tomu, aby přesměrovaly toky veřejných peněz do kapes nových držitelů moci.

Reformátoři důchodů se tedy budou muset vyrovnávat s kritikou, že chtějí prospět soukromým penzijním fondům a něco podobného čeká na reformátory zdravotnictví. V těchto oblastech tedy platí pravidlo spěchej pomalu a zcela jednoznačně to platí také u případně reformy výzkumu či vysokých škol. Zde může každý unáhlený krok zničit úsilí mnoha lidí za několik posledních let.

Skoro se tedy zdá, že o revoluci nemůže být řeč ani v nejmenším prostě z toho důvodu, že ani není k dispozici potřebná agenda.

Vraťme se však k požadavku, že stát musí být levnější a efektivnější. Dodejme také silnější. Co dnes nejvíc trápí podnikatele a také běžné občany? Shodou okolností mají stejné problémy. Hrozí jim totiž, že v příštím roce rekordně zdraží elektřina. K uskutečnění svých záměrů neseženou potřebné bankovní úvěry a pokud seženou, tak za vysokou cenu. Dopravní infrastruktura se přes investici v řádech desítek miliard nezlepšuje, protože se staví chaoticky a příliš draho. Při jednání se státem vadí rostoucí korupce, kterou mohou bez rizika provozovat firmy s anonymními vlastníky.

Všechny zmíněné úkoly jsou nesmírně obtížné a kdybychom se chtěli držet levicové rétoriky minulého století, tak vyžadují revolucionáře se zapáleným srdcem a rozhodnou myslí.

Těžko říct, jestli může občan nějak přispět k tomu, aby vláda využila bezpečnou parlamentní většinu a uskutečnila agendu efektivního státu. Nejde racionálně zdůvodnit, jestli potřebným změnám prospěje spíše hlas pro vládní nebo pro opoziční strany. Nejlepší bude zvolit slušné lidi, kteří budou vládu podporovat či nutit k potřebným změnám, kdyby se je opravdu rozhodla provést.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.