Petr Holub: Konsolidační balíček? Spíš gordický uzel
Panují pochybnosti o tom, jestli je konsolidační či úsporný balíček, jehož novou verzi právě dokončuje vládní koalice, vůbec něčím důležitým. Dokonce sám premiér Petr Fiala o něm hovoří spíše zlehčujícím tónem. Zároveň sotva může být prostému daňovému poplatníkovi jasné, proč by se měl zabývat složitými úvahami o tom, jak vysokou daňovou sazbu si zaslouží hrací automat, pokud je instalován v konkrétní obci, případně pokud nabízí své služby na internetu.
Přesun sazby DPH z 21 na 12 procent možná sníží cenu kojenecké vody o pár korun, v každém případě jde o opatření, jakých jsou desítky každým rokem.
Čtěte také
Přesto je konsolidační balíček klíčovým opatřením, dalo by se říci pákou, která může změnit ekonomické poměry této země. Není to jasné na první pohled, žijeme však ve složité době.
Význam vládních úspor obsažených v balíčku vychází už z obecného faktu, že vláda rozhoduje ve svém rozpočtu o dvou bilionech korun, tedy skoro třetině všech peněz, které tuzemská ekonomika vyprodukuje. V tom ještě není obsažen další bilion, který připadá na rozpočty zdravotních pojišťoven, obcí a krajů. Zároveň je balíček prvním skutečně důležitým krokem vládní politiky, který se netýká zvládnutí válečné, energetické nebo cenové krize. Pokud tato vláda něco změní, bude to právě agenda obsažená v balíčku.
Peníze používat víc efektivně
Zdánlivě bezvýznamné přesuny v sazbách DPH, spotřebních daních či ve výjimkách u daně z příjmů, které jsou obsahem konsolidačního balíčku, nejsou také ničím víc než vrcholem ledovce mnohem obsáhlejšího souboru politických rozhodnutí. Ekonomové i politici to vědí, možná jen nechtějí veřejnosti všechno vysvětlovat.
Čtěte také
Vedle daňových změn na příjmové straně státního rozpočtu jsou součástí úsporného balíčku dotační škrty, o kterých teď koalice přímo nejedná. Místo ní tak činí resortní ministři, kteří dostali za úkol případné škrty najít v návrhu rozpočtu svých ministerstev na příští rok, pak poslat své nápady ministrovi financí Zbyňku Stanjurovi, který je může schválit nebo přepracovat. Pokud se ale Stanjura s kolegy nedohodne, stejně vše dostane na stůl koaliční rada.
S tím vším souvisí půjčka od Evropské unie ve výši 137 miliard korun, proti níž protestuje již zmíněný ministr Stanjura i předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. Zatím se však neprosadili proti premiérovi a těm ministrům, kteří by z půjčky dostali nejvíc peněz, tedy především ze školství, životního prostředí a místního rozvoje. Také rozhodnutí o této půjčce se stane součástí rozpočtu na příští rok.
Čtěte také
Všechny tři části vládní agendy, tedy vlastní konsolidační balíček, škrtání dotací a půjčky na nové dotace, se musí rozhodnout během tří týdnů, než hotové návrhy zamíří do Sněmovny.
Tentokrát je na první pohled vidět, že si návrhy protiřečí. Proč by měl člověk v obavách z nadměrného zadlužení škrtat jeden druh dotací, tedy těch národních, a místo nich si od Evropské unie půjčovat na jiné dotace. Rozpory jsou ostatně zřetelné i na druhý pohled. Pokud vláda škrtá, proč se nesoustředí na sociální dávky, které tvoří největší část státních výdajů.
V obou případech je odpověď stejná. Žijeme ve zvláštní době, která vyžaduje neobvyklá řešení. Sociální výdaje jsou nezbytné v době, když rozpočty domácností ohrožují vysoké ceny energií. V takovém případě lze dávky dokonce zvýšit, jak se stalo naposled počátkem roku a jak u rodičovského příspěvku nadále požadují Piráti.
Půjčka od Evropské unie bude určena na modernizaci tuzemské vzdělanosti, dopravy a energetiky, tedy v oblastech, které mohou pomoci v boji s hrozbou klimatických změn.
Nějakým způsobem rozhodnout o všech protichůdných námětech a přesto zajistit, že bude mít balíček se svými doplňky vnitřní logiku a že dosáhne toho, co je deklarovaným cílem, tedy že se peníze daňových poplatníků budou používat víc efektivně. Jinými slovy: sama vláda vytvořila gordický uzel, který spíše než rozplést bude nezbytné rozseknout.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
