Petr Holub: Jak přemluvit investory

Zkušenosti posledních let učí, že bez zahraničních investic se Česko prosperity nedočká. Z toho vyplývá, že ani krizi nepřekonáme, pokud sem nějací noví investoři z ciziny nepřijdou. A je pravda, že od úpadku jejich zájmu v roce 2008 se žádní neobjevili.

Měli bychom se zbavit zadlužení, aby sem opět nějaké cizí firmy přišly. Když budeme zadlužení jako Řecko, ztratíme dobrou pověst a nikdo sem nepřijde. Taková slova nejčastěji slyšíme od politických představitelů země, když hovoří o tom, jak nové investice získat.

Tím se u zahraničních investorů předpokládá následující úvaha. Chtěl bych investovat tam, kde dokážu rozmnožit své peníze. Pokud mi někde nabídnou dobré dopravní cesty a kvalifikovanou pracovní sílu, rád se tam vydám, měl bych si však dávat pozor v zemích, které nemají v pořádku státní rozpočet. Přinejmenším tam hrozí, že se budou zvyšovat daně, a to je věc, která by jim mohla řádně rozvrátit účetnictví.

Ovšem s ohledem na bezpečnost své investice rozvažují zahraniční investoři ještě jednu věc. Musí dávat dobrý pozor, aby jim peníze nikdo nemohl beztrestně ukrást, a také aby na trhu probíhala rovná soutěž. Úplatky by neměly pro zahraniční investory překročit únosnou mez, pokud vůbec vnitřní firemní předpisy úplatky nezakazují.

Pokud jde o stav rozpočtu a o schopnosti národní ekonomiky odstranit rozpočtový schodek, Češi na tom nejsou ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi vůbec zle. Určitě v tomto směru patří mezi deset nejlepších v Evropské unii, podle parametrů britského týdeníku The Economist na úrovni zemí jako je Německo, Holandsko, Švédsko, Finsko. Podle indexu vnímání korupce je Česko ze sedmadvaceti členských států šesté od konce. Hůř jsou na tom Italové, Řekové, Slováci, Bulhaři a Rumuni.

Nikdo dnes nepochybuje o tom, že je třeba šetřit ve státním rozpočtu, který také v Česku během krize vykrvácel. Pokud ale něco zahraničním investorům brání v příchodu do České republiky, jsou to pochybnosti o bezpečí jejich investic v korupčním prostředí.

Zdaleka nejde jen o konkurzní podvody, které jsou českou specialitou, zasahují ale jen malou část podnikatelského prostředí. Větší firmy z ciziny navíc mají dost peněz na dobré právníky, aby se dokázaly dobře bránit.

Potřebují však úplně obyčejně fungující soudní systém. Pokud je nějaký z partnerů ošidí, tak by měla justice pokud možno rychle zjednat nápravu. V Česku však soudy trvají celé roky. Proto je důležité zlepšit justici a také vyloučit obavu, že může někomu nadržovat. Minimálně od dob Čunkovy aféry ovšem panují o nestrannosti justice vážné obavy. Proto je tak důležitá snaha ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila nastolit pravidla zaručující, aby vládní exekutiva nesměla mluvit do práce státním zástupcům.

Ještě horší jsou pro zahraniční investice rizika, která plynou z korupcí pokřiveného trhu. Hlásit se do veřejných zakázek v dopravě, zdravotnictví nebo na obraně nemá v mnoha případech smysl, protože už jsou předem přiděleny předem vybranému zájemci. Tady stačí změnit zákon o veřejných zakázkách, který by zabránil několika nejhorším nešvarům při vypisování veřejných soutěží. Novými paragrafy by měl pomoci k odbourání kartelových dohod a znemožnit, aby se soutěží účastnily neprůhledné firmy, jejichž vlastníkem klidně může být ten, kdo soutěž vypisuje. Splnit takové zadání bude těžký úkol pro ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského.

Český stát by se měl také stáhnout z mnoha ekonomických oblastí, do kterých zasahuje, případně nastolit účinnou regulaci. Typickým příkladem je energetika, kterou s pomocí státu obsadil ČEZ. Firma má možnost produkovat neomezené zisky, protože stát se vzdal účinné regulace a trpí její monopolní postavení. Stejné je to na železnici, kterou obsadily České dráhy, využívající opět prakticky neomezených půjček garantovaných státem. Blokování vstupu dalších mobilních operátorů na český trh vzbuzuje dojem, že na svobodné soutěži nemá zájem nikdo, ani Český telekomunikační úřad.

Prorektor ČVUT Petr Moos upozornil, že dokonce i v této chvíli hrozí, že stát dopomůže pomocí velké ekologické zakázky jedné firmě, aby získala kontrolu nad odstraňováním odpadů.

Člověk by to příslušným firmám také přál, jenže je třeba připomenout, že státem chráněné monopoly blokují v konkrétních oblastech vstup cizích investorů a navíc automaticky slouží ke zvýšení hladiny korupce.

Narušit nadvládu monopolů je úkol pro celou řadu ministrů a také podle toho se bude měřit úspěch každého z nich i celé vlády. A nejde jen o osobní ambice či selhání jednotlivých politiků. Pokud se popsané problémy nedají do pořádku, můžeme na investory také čekat donekonečna.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.