Petr Holub: Ekonomický růst v nedohlednu

Nervózní byli komerční bankéři a dá se pochopit proč. Jak známo, komerční banky si mohou půjčovat u banky centrální a zdražily by se jim tím peníze.

Kromě toho udělali centrální bankéři ještě jednu věc, když oznámili, že se ekonomika v prvním pololetí vyvíjela lépe, než sami čekali. Růst mezd byl vyšší a vyrostla také spotřeba. Tím se zlepšil celkový ekonomický výkon.

Na první pohled jsou zmíněné kroky v rozporu. Ekonomice se daří lépe, přesto centrální banka drží úrokové sazby při zemi, aby jí lacinými penězi pomáhala. Vysvětlit se to dá tím, že Česká národní banka nevěří na to, že se současný růst udrží. Během prvního pololetí ekonomika přitom posílila o 1,4 procenta a tak by se dalo čekat, že se do konce roku zlepší o tři procenta. To by už byl velice slušný výsledek a tak by se nemuselo se zvýšením úrokových sazeb váhat.

Nízké úrokové sazby totiž nemusí být pro ekonomiku vždy výhodné. Obvykle se říká, že sazby se musí zvýšit, když hrozí vyšší inflace, tedy zdražování. To dnes nehrozí. Ovšem v této chvíli jsou nízké sazby České národní banky nevýhodné z pohledu daňového poplatníka a spotřebitele.

Centrální banka svou nízkou úrokovou sazbou deklaruje, za kolik je český stát, tedy daňový poplatník ochoten komerčním bankám půjčit. Dnes tedy půjčuje za necelé procento. K půjčování je stát ostatně vždy připraven, protože nemůže nechat velké komerční banky padnout.

Ovšem stát nemá peníze a tak si musí sám půjčovat a to právě od velkých komerčních bank, kde také jinde. Dnes se desetileté státní dluhopisy prodávají s úrokem čtyři procenta a banky tak mohou dosáhnout jednoduchou operací tříprocentní zisk. V letech 2007 a 2008 byl tento zisk mezi jedním a jedním a půl procentem.

Obdobné to je u hypoték, spotřebitelských úvěrů a úvěrů pro firmy. Sazba centrální banky se za poslední dva roky snížila z tří a půl na necelé procento, komerční banky ale mají u hypoték sazbu stále přes čtyři procenta, firmy platí také čtyři procenta a spotřebitelské úvěry se nedostanou pod čtrnáct procent.

V žargonu světových finančníků se takové situaci říká, že stát lije do bank peníze a k tomuto kroku se uchýlily všechny vlády průmyslových států během finanční krize po pádu banky Lehmann Brothers. České komerční banky prý nebyly finanční krizí ohroženy, ovšem stát do nich lije peníze stejně. Může to být tím, že zase tak úplně bez problémů nebyly, anebo tím, že potřebují zvýšit zisky, aby pomohly svým zahraničním matkám.

Tento stav trvá už druhým rokem a jeden z možných výkladů říká, že trvá riziko návratu ekonomické krize a že se s tím tedy nedá nic dělat, protože se banky potřebují zajistit.

Před čtvrtečním zasedání centrální banky se spekulovalo, jestli se při současném ekonomickém oživení sazby přece jen nezvýší. Nestalo se tak a to může mít nepříjemné důsledky.

Stát si bude i nadále relativně draho půjčovat peníze, přitom bude muset i nadále prokazovat, že má rozpočet pod kontrolou. To znamená prosadit škrty ve státních výdajích a pokud možno v nich pokračovat. Tím se logicky oslabí domácí spotřeba, která je dnes jediným bezpečným předpokladem dalšího ekonomického růstu. Lidé si ani nebudou u komerčních bank půjčovat, protože ty mají na rozdíl od centrální banky vysoký úrok.

K tomu přistupuje další riziko, když energetická společnost ČEZ hovoří o zvýšení cen elektrické energie o dvacet procent a státní regulační úřad připouští zvýšení o 14 procent. Připomeňme, že dosud nejvíc rostly ceny elektřiny o 11 procent a že pokud nezasáhne vláda, tak se české domácnosti i firmy pořádně prohnou a nebudou mít na útratu někde jinde.

Česká národní banka tedy na svém čtvrtečním zasedání připustila, že má určité obavy o další vývoj ekonomiky. Kritici by mohli dokonce říkat, že stejně jako vláda, tak i centrální banka jsou bezradné a nevědí, co v současné situaci dělat. V důsledku tím ovšem samy brzdí stávající ekonomické oživení. Nutno dodat, že obdobnou bezradnost ukazují i jiné evropské vlády, pokud máme věřit jejich kritikům.

Dalo by se to shrnout. Někteří lidé z České národní banky uvažovali o tom, že nějaký krok přece jen podniknou. Když komerční banky nechtějí snížit úroky, tak se jim aspoň peníze o trochu zdraží. Tím je možná přinutí k větší aktivitě a stát na tom třeba něco vydělá. Nestalo se tak a všichni budeme čekat, až přijde nějaké skutečné oživení. Ovšem právě nicneděláním zatím rostou rizika, že ekonomika naopak zpomalí.

Dříve se věřilo, že peníze dělají peníze. Když tedy stát bankám lacino půjčuje a fakticky do nich peníze nalévá, tak by se podle dřívější víry dalo čekat, že se jejich objem v bankách zvětší. Jenže peníze se v bankách pořád nějak ztrácejí a právě to je hlavní důvod současné nejistoty.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.