Petr Hartman: Výměna soudkyně Králové jako uplatnění práva na spravedlivý proces

20. duben 2017
Petr Hartman

Každý člověk by měl mít právo na zákonného soudce. Nemůže si ho pochopitelně vybírat. Je mu přidělen u věcně příslušného soudu, na základě předem daných pravidel.

Až do vynesení pravomocného verdiktu by mu neměl být vyměněn, chcete-li odňat. Zaručuje se tím právo na spravedlivý proces.

V reálném životě tomu tak většinou bývá. Změna soudce v nepravomocně ukončeném procesu je naprosto výjimečná. Přesto je možná. Názorně to ukazuje kauza údajného zneužití vojenského zpravodajství.

Zákonná soudkyně opakovaně vyhodnocovala předložené důkazy takovým způsobem, že obžalované osvobozovala. Odvolací soud její verdikty rušil a poukazoval mimo jiné na opomíjení některých důkazů předkládaných obžalobou. Takovýto ping-pong by mohl dlouho pokračovat.

Městský soud v Praze se ho rozhodl ukončit tím, že kauzu soudkyni odňal. Aktéři případu si podle očekávání stěžovali u Ústavního soudu. To byla jejich poslední šance, jak zůstat u soudkyně, která velmi specifickým způsobem přistupovala k případu.

Ústavní soudci (vpravo soudkyně Kateřina Šimáčková) zamítli stížnost tří obžalovaných proti odebrání kauzy soudkyni Heleně Králové

Unikátní věc

To by jim zaručilo, že jejich verze úkolování vojenského zpravodajství by byla pravdivá a jejich potrestání de facto nemožné. Postup zákonné soudkyně se nejenom podle Městského soudu v Praze, ale i podle Ústavního soudu natolik vymykal logice, že zcela neobvyklou výměnu posvětil.

Právo na spravedlivý proces by tak mělo být uplatněno poněkud jiným způsobem. Tedy tím, že se kauzy ujme někdo jiný, který bude brát v potaz všechny okolnosti. Pochopitelně to neznamená, že by například Jana Nečasová, dříve Nagyová, Ondrej Páleník či Milan Kovanda museli být uznáni vinnými v souvislosti s údajným zneužitím vojenského zpravodajství.

Nová soudkyně může dospět ke stejnému verdiktu jako její předchůdkyně. Musela by ho však odůvodnit takovým způsobem, aby se věrohodně vypořádala se všemi předkládanými důkazy. Musela by bez pochyb vysvětlit různé rozpory ve výpovědích a vyvrátit odborné expertizy o fungování vojenského zpravodajství.

Petr Nečas a Jana Nečasová, soud

Zkrátka brát v potaz řadu důkazů svědčících ve prospěch zneužití zmiňované tajné služby a zároveň je na základě do sebe zapadajících faktů a svědectví popřít. Soudkyni Heleně Králové se to opakovaně nepodařilo. Alespoň ne takovým způsobem, aby o svém rozsudku přesvědčila Městský soud v Praze.

Ten naopak se svojí argumentací uspěl u Ústavního soudu. Výsledkem je svým způsobem unikátní věc. Zjednodušeně řečeno výměna zákonného soudce, která nemá vést k porušení práva na spravedlivý proces, ale vlastně k jeho naplnění.