Petr Fischer: Rozpadá se vlivem pandemie a války tento svět na vlivové subkontinenty?

Je to paradox: svět se přesvědčil, že proti nové nemoci se nejlépe zasáhne společně, přesto jsou státy přesvědčeny, že to nejlepší je budovat vlastní soběstačnost ve všech směrech.

Válka na Ukrajině, která zvýšila i napětí mezi Západem (USA) a Čínou, deglobalizační proudy posiluje. Ruská snaha vybudovat euroasijské centrum moci, staví obchodní, kulturní, myšlenkovou zeď, kterou bude těžké po desetiletí zbourat.

Zvláště když západní země svou reakcí tuto doktrínu fakticky přijaly a pracují na zdi z druhé strany, protože se to jeví jako nejlepší obrana proti agresivnímu Rusku. A protože Rusko se snaží víc napojit na silnou Čínu, roste postupně nová zeď i tady.

Pryč z Číny

Nová čínská zeď je důsledkem předchozích desetiletí, kdy Čína nejprve plnila roli globální továrny světa, s níž byl západní svět tak snadno spokojen, jakmile se ale z pozice továrního dříče rozvinula role technologického dravce, vznikl problém.

Čtěte také

Tereza Zavadilová: Rozvojové země jsou nejslabší článek řetězu. Čína a Putin to vědí

Ekonomická závislost západních ekonomik na Číně, odhalily covidové výpadky, je hlubší a začíná být nebezpečná, zejména v oblastech budoucnosti jako jsou informační technologie, jež stojí v centru budoucího světa, který už přichází.

Američané, Němci a další teď hledají, jak se od asijských zdrojů odpojit, aby nebyla ohrožena jejich samostatnost a tím i bezpečnost, ať už jde o čipy, dodávky pro elektrické baterie automobilů nebo další zboží.

Německo, jako stále ekonomicky a obchodně klíčová země Evropské unie, jasně deklaruje, že strategické výroby se z Číny musí vrátit do Německa nebo do jiných bezpečných evropských zemí, jinak budou příliš rizikové. Světový nárůst nákladů tomu paradoxně pomáhá, protože výroba v Německu už není tak nevýhodná, jako dovozy z Číny a dalších asijských výroben.

Rozpad světa

Svět se možná skutečně začíná rozpadat do nových vlivových subkontinentů. Při pohledu na ruskou krutost na Ukrajině a ekonomickou neschopnost Putinova režimu nahradit západní zboží vlastní výrobou se dokonce zdá, že vznikají zcela odlišné světy.

Probíhající deglobalizace má vnitřní politickou a ekonomickou logiku, ale logika odlišných světů je nelogická. Desítky let na přelomu dvou tisíciletí se přece přesvědčujeme o opaku. O tom, že svět je jeden a že se z jeho souvislostí – geografických, klimatických, demografických, ekonomických – nelze nikdy jen tak vytrhnout.

Fakt, že po covidu tento svět žije pod nadvládou efektu motýlích křídel, kdy maličkost na jedné straně světa spustí katastrofu na druhé, na tom nic nemění.

Obranou proti postcovidové kocovině z globalizace není degloblaizace, tedy odtržení od těch, které jsme dříve samozřejmě využívali, nýbrž jiná globalizace. Celosvětová existence a podnikání s planetární odpovědností.

Petr Fischer|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Stavění nových zdí v době elektronických sítí a proměny klimatu je stejně zbytečné. One world, jeden svět, odtud vychází všechno… Až to pochopíme, bude jinak vypadat nejen válka na Ukrajině a střet s Čínou, ale i české rozvažování o tom, jak topit do budoucna a jaké stromy nasadit do vyhaslých požářišť v Hřensku…

Autor je komentátor časopisu Euro