Petr Fischer: Pochvala Bekovi a jeho další roční šance

Ne že by Mikuláš Bek ze STAN udělal tak moc, ale za méně než rok přejít na komplet digitální zpracování zkoušek, přičemž vše vyšlo a nic se nezhroutilo, je v Česku zázrak.

Čtěte také

Petr Hartman: Přihlášky na střední školy ve stylu padouch, nebo hrdina

Poprvé jsou k dispozici důležitá data, která ukazují na disproporci v hustotě školní sítě, na nedostatečnou kapacitu středních škol v Praze, dokládají také socio-ekonomickou podmíněnost přijetí na střední školu.

V rodinách, kde nejsou peníze a čas na speciální přípravu, mají děti, byť nadané, násobně menší šanci se někam dostat. Vzdělávací přechodový rituál se tak mění v proces sociální selekce. Ví se to už dlouhé roky, ale letos na to máme data, jak se s oblibou argumentuje v moderní české politice posledních let.

Společnost nevzdělanosti

Jak se s daty bude pracovat, tedy jak odstranit nízkou sociální mobilitu ve školství a zvýšit počet středních škol, ministr Bek už pouze naznačil. Není to úplně na něm, ale tlačit na změny jako vládní politik jistě může.

Čtěte také

Julie Hrstková: Škola základ života platí stále. Ale musí jít o dobrou školu

Podstatnou změnou je už otevřené přiznání, že dlouhé roky se nad demografickými a socio-ekonomickými změnami nikdo nezamýšlel, přijímačky a celé školství jelo jako automat s jedním programem bez možnosti přenastavení.

Platí to o žácích, ale i o učitelích, kteří na případné nově zřizované školy také nepřiletí sami od sebe. Ministr Bek má rok na to, aby se o přeprogramování tohoto monolitu pokusil.

Odborníků, materiálů na ministerstvech a výzkumných ústavech má k tomu dostatek. Politik Bek je musí dát dohromady, ale hlavně rozhodnout, spustit akci a pak prosazovat v nižších politických patrech, mohlo by to být konečně téma volební, bylo by na čase. V digitálním kole jistou autoritu a schopnosti ministr prokázal, ve druhém kolem prosazování změny to bude mnohem těžší, i kvůli celospolečenskému naladění.

Čtěte také

Školství je jako orloj, jedno kolečko ho může zablokovat. Změna musí být rychlá a celková, míní odbornice

Žádná ani ta sebelepší reforma přijímaček, systému škol a způsobů výuky nepomůže ve společnosti, která dlouhodobě podceňuje všeobecné vzdělání, přičemž se každoročně účastní honu za vidinou budoucích diplomů a titulů, které otevírají dveře k bohatství „lepší práce“.

Společnosti nevzdělanosti, jak o nich psal rakouský filozof Liessmann, mohou mít různé podoby, všechny se však vyznačují ekonomickou instrumentalizací vzdělání, které neslouží k poznání a kultivaci, nýbrž k prodeji a nákupu ekonomických společenských a jiných výhod, zboží jako každé jiné. Specificky česká nevzdělanost se vyznačuje větší vírou v hierarchii zásluh, vydřený výkon je stále na prvním místě, neboť meritokratická iluze v Česku ještě vládne jako český porevoluční sen.

Petr Fischer|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

Častěji se společnost nevzdělanosti v Česku projevuje důrazem na praktickou neúčelnost mnoha oblastí vědění, na redukci vědění využitelné v životě, steskem na stres dětí a rodičů, hlubokou pochybností o kompetenci učitelů.

To vše brání tomu, abychom se vzděláním něco udělali, možná více než pomalost, omezenost a neschopnost politiků. Ministr Bek musí zapracovat i tady, rok na přesvědčování a osvětu není zase tak málo.

Autor je komentátor časopisu Euro