Petr Fischer: Pirátská stabilita a potřeba stranického oživení
Pirátská strana má zvláštní schopnost přitahovat pozornost veřejnosti naprostými margináliemi. Jednou se probírá levicovost názorů aktivní členky vedení, která podobně jako Piráti na celém světě kritizuje kapitalistický systém, jindy, jako nyní, pro změnu bere mediální prostor hlasování o odchodu Jakuba Michálka z užšího vedení strany.
Michálek ve stranickém referendu svou pozici neustál, a tak logicky dal k dispozici i svou funkci ve vedení poslaneckého miniklubu Pirátů. Předseda strany Ivan Bartoš rezignaci nejen nepřijal, ale postavil se i za Michálka ve vedení strany, protože návrhy na změnu pozice předsednictva, kvůli nimž Michálek musí z užšího vedení odejít, Bartoš podporuje.
Čtěte také
Nepřehledná situace, která je důsledkem otevřené pirátské online demokracie, se teď stará o novinové titulky a šoty ve zpravodajských televizích. „Chci, aby v centru pozornosti byla naše práce pro občany,“ postěžoval si v jednom z nich odstupující Michálek, potvrzující přitom svým vystoupením, že na práci pro občany ve zprávách zase nedojde.
Vlastně to není ani třeba. Piráti si po dvou letech ve vládě stojí velmi dobře. Jsou prakticky jedinou stranou pětikoalice, která si udržuje svůj původní potenciál a neztrácí podporu. 11,5 procenta volebních preferencí je slušný výstup, který je jen kousek od 13 procent ODS, jež naopak podporu ztrácí. Piráti, lídr pětikoalice, kdo by to byl řekl…?
Nejpestřejší politický život?
Je to samozřejmě trochu nadsázka, ale ne daleko od pravdy. Do velké míry je to dáno dobrou prací ministra zahraničí Jana Lipavského, který svými postoji (v otázce Ukrajiny, Izraele, jednání v EU) kopíruje většinový profil české společnosti.
Čtěte také
Lipavský pomáhá dobrému hodnocení vlády v oblasti zahraniční politiky, což je také jediná pozitivně hodnocená oblast činnosti kabinetu, a je tak jako nejviditelnější Pirát vlastně nejlepším PR své strany.
Jinak nejsou Piráti ve vládě moc vidět a to je pro ně vlastně dobře. Nejsou spojeni s žádnými finančními skandály ani se viditelně nezapojují do kritických sociálních témat, jako jsou důchody, úpravy daní či cen energií. Ivan Bartoš je sice vicepremiérem s agendou ministerstva pro místní rozvoj a digitalizaci, která měla být klíčem k funkčnější byrokracii, velké činy se ale v této oblasti nedějí.
Denní mravenčí práce zase média moc nezajímá, a tak Bartoš jako politická figura vystupuje spíše v roli hasiče vnitrostranických požárů, které čas od času Piráti založí, snad aby se ve straně nenudili. I voliči, jak je vidět na stabilních číslech průzkumů, to chápou spíše jako demokratický folklór než jako projevy jakési krize.
Dnešní souboj o Michálka Pirátům u veřejnosti neublíží, ale jak se ukazuje, může paradoxně pomoci Pirátské straně. Oživí konkurenci ve straně a debatu o jejím dalším směřování. Už v lednu budou Piráti volit svého nového lídra a předsednický veterán Ivan Bartoš má díky dnešní hádce prvního konkurenta, plzeňského hejtmana Rudolfa Špotáka, který po hlasování o Michálkovi cítí šanci uspět a hlásí se o post pirátského předsedy.
V nejstabilnější straně pětikoalice nakonec také nejpestřejší politický život? Kéž by. Bylo by už na čase, aby se v sebeuspokojených vládních stranách začalo něco nového a zajímavého dít.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
