Petr Fischer: Okamurova demokracie vlastní bubliny

Delegace, která jde později, jak Vondráček „vtipně“ poznamená, „ztěžka do schodů“, je delegace budoucí vládní většiny. Nanejvýš tedy jedna velká parlamentní bublina, která se skutečnou strukturou české Sněmovny nemá nic společného.

Nulová legitimita

Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) to vysvětlil, řekněme, „svojsky“. Kdyby jel někdo z opozice, tedy někdo z lidí současné vládní koalice, která přerušila výjimečné vztahy se slovenskou vládou, mohli by zaznít výroky ve stylu „nemám rád Slovensko“ a tomu se chtěl Okamura, vždy uctivý a slušně vystupující, vyhnout.

Čtěte také

Kamila Pešeková: Přinese téma Benešových dekretů výhru slovenské opozici?

Demokracie a paritní, rovnovážné zastupování v parlamentních delegacích vzaly za své, protože je třeba mluvit jedním jazykem, jakkoliv tento společný jazyk je iluze, podpořena jedněmi volbami, v nichž navíc Okamurova pestrá skupina dostala méně hlasů než všechny opoziční strany.

Okamurova legitimita k takovému selektivnímu postupu je tedy nulová, respektive jde jen o prosazování síly postu, který za odměnu a pro klid v koalici lídr SPD dostal.

Blízkost tu není

Chceme se setkávat jen s těmi, kteří mluví jako my a mají stejné názory. Stojí na stejné straně dnešních sporů. To bohužel nerezonovalo jen na české, ale z velké části i na slovenské straně, jak potvrdil předseda české Sněmovny. Tato iluzivní „demokracie vlastní bubliny“ má prý napravovat pošramocené vzájemné vztahy, které údajně poničila Fialova vláda.

Čtěte také

Fico kromě Orbána nemá spojence. Neumím si představit, že Babiše zatáhne na Východ, míní Ostrihoňová

Všichni přitom vědí, že ke zrušení společných zasedání slovenské a české vlády došlo pro zásadní nesouhlas se slovenskou oportunistickou politikou vůči Ukrajině a vstřícnému jednání s agresorem Putinem. Je-li postoj k hnusné válce na Ukrajině klíčovým naladěním pro řadu dalších bezpečnostních opatření a postupů, pak je velmi těžké diskutovat taková rozhodování na výjimečných zasedáních se Slováky.

Nebyl to konec diplomatických vztahů, jen výraz, že blízkost tu právě teď jaksi není a nemůže být. Nikdo přitom nikdy nezpochybňoval, že Slovensko má plné právo dělat suverénní zahraniční politiku, jen musí pochopit, že sbližování je nyní strategicky jaksi nemožné.

Okamurština

Delegace parlamentní většiny nic nenapravuje, jen přivezla v této věci podobnou nálož názorů, jimiž disponuje lídr slovenské vlády Robert Fico a lidé kolem něho. Není opravdu třeba nic koordinovat a o ničem se dohadovat, když přijeli lidé stejné rétoriky a vidění světa.

Čtěte také

Petr Šabata: Robert Fico je hlavním rizikem při obnově vztahů se Slovenskem

Právě proto bylo tak důležité sestavit delegaci paritně, podle skutečných proporcí, aby i slovenská strana viděla, že názorová bublina proruských či rádoby „nezúčastněných“ není v Česku tak velká, jak by se mohlo podle velkých politických ramen lídrů české delegace zdát.

A že i Česko mluví mnohem pestřeji a rozhodně ne okamurštinou nebo perfidně vlezlým jazykem Radka Vondráčka.

„Bereme všechno“

Demokracie přestává být v Parlamentu kulturou zohledňující rovnovážnost zastoupení podle voličského mandátu, nýbrž vládou libovůle lidí, kteří se díky souhře náhod a síle jiných dostali k moci, již chápou ve smyslu „bereme všechno“.

Filozof a novinář Petr Fischer|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Okamurova demokracie vlastní bubliny vymazává část reality, což je jeden ze symptomů autoritářských praktik, které vypadají nejprve jako drobnosti a trapné lapálie, dohromady však mohou postupně proměnit celé naladění politického prostředí. A změna naladění a celého prostředí jsou nakonec pro možnou budoucnost demokracie ještě nebezpečnější než útok na instituce, včetně těch občanských a veřejnoprávních.

Okamurovy věnce pokládané výhradně v bublině svých bratrů v mysli dnes neuškodí, ale ukazují, kudy se postupně můžeme jako společnost svézt. Ani na Slovensku se ale nedá jen tak zamlčet, že to velká část Česka nechce…

Autor je komentátor časopisu Euro