Petr Fischer: Jurečkovy tresty za chudobu
Lidovecký předseda a vicepremiér Marian Jurečka je nesporně jedním z nejaktivnějších ministrů. Není skoro dne, kdy by nepřišel s novým návrhem v oblasti práce a sociální politiky, jež definují jeho resort.
Jurečka předložil parametrické změny důchodů, valorizační automat, důchodovou reformu, reformu sociálních dávek, prosadil digitalizaci žádostí o dávky, takže vše lze dnes zařídit z domova. Jurečkova hektická snaha přesvědčit voliče vlastní aktivní prací se přesto míjí účinkem.
Čtěte také
Často je to i proto, že Jurečkovy reformy vycházejí ze stereotypního vnímání sociální pomoci, v níž je žadatel o pomoc sprostým podezřelým, kterého je třeba obrazně „svléknout donaha“, než se mu dají nějaké ty drobné od státu, aby přežil a neskončil třeba v sociální propasti na ulici.
Ministr Jurečka udržuje stereotypy, bránící vzniku moderní sociální politiky, přitom recykluje dva předsudky: prvním je mytologické vyprávění o ohromném zneužívání sociálních dávek; druhým přesvědčení, že za sociální vyloučení či okraj si každý může jen sám.
Motivace trestem?
Více než 90 procent obyvatel Česka je přesvědčeno, že ke zneužívání dávek dochází a že jsou v tom obrovské peníze. Je to asi největší výkon politické propagandy v Česku od roku 1989.
Čtěte také
Podle ekonomického výzkumného pracoviště IDEA-Cerge tvoří skutečné sociální dávky (bez důchodů) asi jen čtyři procenta rozpočtu, tedy necelé procento HDP. Dávky na bydlení, v hmotné nouzi a podobně ale prakticky zneužít nelze. Je možné je neoprávněně udělit, na základě chyby úředníka nebo na základě chybně uvedených údajů.
Takových případů je ale bagatelní množství. Ze studie Agentury pro sociální začleňování naopak vyplývá, že sociální dávky ve vyloučených lokalitách čerpá jen osmina domácností, které na ně mají zákonný nárok. Problém je tedy spíše opačný: nikoli zneužívání, nýbrž nevyužívání sociálních dávek.
Přesto i ministr Jurečka podlehl slastnému politickému vábení a vytáhl kartu boje proti zneužívání dávek. Věří-li tomuto vyprávění prakticky každý občan, je zásah zaručen. Co na tom, že se střílí na vymyšlený terč, na slaměného panáka.
Čtěte také
S osobním podílem lidí na cestě na sociální dno je to složitější. Vždy je to souhra podmínek a osobního zavinění. Stavět ale sociální politiku na tom, že se budou trestat lidé za míru svého dna, a dokonce to budeme vydávat za motivační prvek, je mírně řečeno perverzní.
Jak jinak ale pojmenovat oznámení ministra, že chudší rodiny budou dostávat menší dávky než ty méně chudé, aby byly motivovány k větší pracovní snaze?! Jistě že bez vlastní vůle to nejde, ministr by se však měl spíše postarat o usnadnění možností „postarat se sám“, tedy odstranit diskriminaci v práci, vytvořit dobrý rekvalifikační systém, ulehčit přístup k bydlení. Bez toho žádná „motivace trestem“ nezabere a vždy zůstane jen tím prvním, tedy dalším trestem za chudobu.
Ministr by měl být pracovitý jako Marian Jurečka, kdyby ale kus své mohutné energie nechal nejprve tvarovat hlubším přemýšlením, nebylo by to na škodu. Pokud tedy opravdu chce vytvořit funkční sociální systém pro 21. století a ne trpěnou rigidní záchrannou síť předem odsouzených podvádějících a nepracujících lenochů.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
