Petr Dudek: Za Ivanem Klímou
Literární historie a kritika řadí Ivana Klímu mezi nejdůležitější spisovatele poválečné české literatury. Já si Ivana Klímu nespojuji jen s jeho významným literárním dílem, ale také s jeho knihovnou.
Jako dítě školou povinné a později student jsem měl možnost navštěvovat byt v pražských Hodkovičkách, kde měl Ivan Klíma v jednom pokoji zřízenu pracovnu, kterou jsem svým chlapeckým mozkem vnímal spíše jako knihovnu. A jakou knihovnu! Police s knihami sahaly od podlahy ke stropu.
Čtěte také
Klíma patřil k zakázaným spisovatelům, jejichž jména se na veřejnosti nesměla vyslovovat. Jejich knihy oficiálně neexistovaly. V Hodkovičkách to ale neplatilo. Tady čekaly na čtenáře fejetony Ludvíka Vaculíka, dramata Václava Havla, básně Jiřího Gruši a mnoha a mnoha dalších.
Nechyběly ani knihy českých a exilových autorů vydávané na západě, zejména v torontském 68 Publishers manželů Škvoreckých. Jako chlapec jsem často přemýšlel, jak se všechny skrz železnou oponu dostaly až sem, do Hodkoviček, ale nějak jsem se styděl se zeptat.
Knihovna v Hodkovičkách
Čtěte také
V jedné ze svých autobiografických povídek Ivan Klíma píše, že když v době stalinismu studoval na univerzitě literaturu, zásobila ho kamarádka z knihkupectví kvalitními knihami, které se nějak prodraly cenzurním dohledem a pro velký zájem se ani nedostávaly na pult. Až mnohem později, píše Klíma v oné povídce, mi došlo, že ona dobrá duše se o moje vzdělání zasloužila víc než všichni prověření univerzitní profesoři.
Něco podobného platilo pro nás, dospívající mladíky a dívky, využívající Klímovu knihovnu v Hodkovičkách. Nešlo samozřejmě jen o knihy jako takové. To hlavní spočívalo v osobnosti uznávaného spisovatele, který mně a zdaleka ne jen mně otevřel svou soukromou knihovnu.
Radil mi, co si mám přečíst, ale můj vlastní výběr nikdy nezpochybňoval. Jako by mi chtěl ukázat, že podrobovat literaturu nějakému dozoru je nebezpečné. Díky němu jsem znal zakázané a nevydávané spisovatele lépe než ty režimem prosazované. Udělal pro mě hodně. Byl mimořádný a přitom tak nějak obyčejný.
Zpráva, kterou mám na stole, říká, že Ivan Klíma odešel z tohoto světa. Možná ano. Ale za všechny čtenáře jeho knih, ale také za návštěvníky jeho knihovny a účastníky společných rozhovorů, chci říct, že v naší paměti zůstává.
Autor je editor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
