Pět na stole v českých

Pozornost médií si vysloužil hned dvěma způsoby. Jednak účinkováním v aféře týkající se privatizace Unipetrolu, jednak zapojením se do podivných machinací týkajících se rekonstrukce zámku v Budišově.

Prvně zmiňovaná kauza dospěla k verdiktu soudu první instance, který Doležela osvobodil. Znamená to, že rozsudek není definitivně pravomocný, protože se proti němu státní zástupkyně odvolala. Stále tak existuje ještě možnost, že aféra kolem Unipetrolu nevyšumí úplně do ztracena.

Připomeňme si o co vlastně šlo. Privatizaci Unipetrolu provázela celá řada podivných okolností, které vyvolávaly spekulace, že prodej tohoto podniku mohl být spjat s korupcí. Například nikdy nebylo úplně přesvědčivě vysvětleno, proč byli někteří uchazeči vyřazeni ze hry. Navíc k důležitému rozhodnutí došlo na uzavřeném jednání kabinetu, takže z něho nebyl podle předpisů pořizován žádný záznam. Záleželo tak pouze na paměti přítomných a ta nebyla zrovna dobrá. Alespoň to vyčetla aktérům příslušná parlamentní vyšetřovací komise. Zástupci ODS v komisi dokonce tvrdili, že z informací tajných služeb údajně jasně vyplývalo, že privatizaci ovlivňovaly soukromé firmy. Občanští demokraté tehdy ujišťovali, že kauzu nenechají jen tak usnout a že prosadí její důkladné vyšetření.

Jak ukazuje realita, zůstalo pouze u silných slov. Přitom ani postupující čas úplně nerozptýlil některé pochybnosti. Například bývalý člen vedení PKN Orlen Kluzek v průběhu vyšetřování polskou prokuraturou vypověděl, že už dlouho dopředu vědělo vedení PKN o tom, jakou cenu nabídnou v privatizaci jejich konkurenti. Kluzek dále vypovídal, že jim tyto informace zajistil šéf podniku Agrofert Andrej Babiš, který udržoval těsné kontakty s dnes už bývalým premiérem Grossem. Přitom bývalé vedení PKN Orlen s Agrofertem uzavřelo dohodu, že pokud v české privatizaci PKN Orlen zvítězí, prodají výhodně Agrofertu pět lukrativních chemických továren patřících Unipetrolu.

Babiš toto tvrzení popřel a na Kluzeka podal trestní oznámení.Kluzek však při výslechu policistům sdělil i to, že za privatizaci byl rozdělen úplatek ve výši 42 milionů eur. To mu měl prý potvrdit i jeden z lobbyistů Jacek Spyra, který se při privatizaci pohyboval v České republice. Ten pracoval pro Babišovu konkurenci: firmu Seta Invest ze skupiny ústecké Setuzy. Tedy pro podnik, se kterým byli různým způsobem spjati kontroverzní podnikatelé typu Mrázka a Pitra. Kluzek si rozhovor se Spyrou tajně nahrál a předal prokuratuře v Krakově.

Vraťme se ale k roli bývalého šéfa sekretariátu premiérů Grosse a Paroubka Zdeňka Doležela. Ten byl natočen skrytou kamerou na schůzce právě se Spryrou. Na ní se domlouvaly kontakty na některé politiky kvůli privatizaci Unipetrolu a byly za to nabízeny peníze. Doležel v této souvislosti pronesl výrok "pět na stole v českých". Podle názoru policie i státního zastupitelství si Doležel říkal o peníze až v momentu, kdy bylo údajně o privatizaci rozhodnuto. Proto se prý měl dopustit podvodu, protože sliboval něco, co nemohl splnit. O tom by se dalo pochybovat. Šéf kabinetu premiéra mohl mít nejrůznější možnosti jak ovlivňovat rozhodování politiků. Mimo jiné měl de facto přehled o tom, co chystá předseda vlády, s kým se stýká a do rukou se mu mohla dostat i celá řada materiálů, které mohly obsahovat zajímavé informace.

Zkrátka v případě Doležela nešlo o úplně bezvýznamného úředníka. Naopak mohlo jít o silného zákulisního hráče, jehož kontakty se mohly hodit a mohly být náležitě oceněny. A nemuselo pouze jít o verdikt týkající se privatizace Unipetrolu. Možná, že by k tomu mohly více říci tajné služby. Bylo by překvapením, kdyby kontakty a schůzky lidí Doleželova typu nemonitorovaly. Když mají například tak dokonalý přehled o pohybu některých státních zástupců a soudců v kauze Jiřího Čunka.

Vzhledem k tomu, že Doležel nebyl obviněn z případné korupce, ale z podvodu, neexistoval de facto důvod se případnými Doleželovy zákulisními styky zabývat. Ostatně městský soud v Praze stejně rozhodl, že je Doležel nevinný. Takže jeho rozhodnutí je potřeba respektovat, byť na základě zmiňovaných podivných okolností o něm lze pochybovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .