Pes hledá pro vědce velrybí trus

Je jím Gator - pes australského pasteveckého plemene označovaného jako australský honácký pes (Australian cattle dog). V žilách těchto psů koluje i krev divokých dingů. Kromě poněkud živější povahy zdědili australští honáčtí psi po divokém předkovi i velmi ostré smysly a vysoký psí intelekt. Proto jsou po speciálním výcviku využíváni policí pro pátrání po drogách či výbušninách.

Gator se naučil vyčenichat marihuanu, kokain, heroin i crack a tyto dovednosti po léta uplatňoval v policejních službách. Když nastal čas, aby se Gator odebral na zasloužený odpočinek, využil jeho talentu zoolog Sam Wasser z University of Washington v Seattlu. Naučil Gatora hledat trus nejrůznějších zvířat. Pes na povel pátrá po trusu medvědů baribalů, medvědů grizzly, rysů, pum, rosomáků či kuny pekana. V neposlední řadě dokáže svým citlivým čichem najít v pobřežních vodách z paluby člunu trus kosatek dravých. A to je pro Sama Wassera skutečně vítaná pomoc Trus některých velryb, například velryb černých, lze odhalit celkem snadno, protože má nápadně oranžovou barvu. Trus kosatek je ale něco úplně jiného. "Je těžké ho popsat, aniž by se vám přitom nezvedl žaludek," ličí Wasser předmět svého zájmu. "Trus kosatek má modrozelenočernou barvu a je lepkavý jako - s odpuštěním - nudle u nosu." Gatorovi ale odpudivé vlastnosti kosatčího trusu zjevně nevadí. Jakmile ucítí ve vzduchu typickou vůni, celý ztuhne a zůstane stát s otevřenou tlamou, vztyčeným ohonem a ušima sklopenýma dopředu. Čenichem ukazuje směrem, kterým musí Sam Wasser otočit člun na cestě za nevábným úlovkem.

Důvod, proč se američtí zoologové začali intenzivně zajímat o kosatčí trus, je prostý. V posledních patnácti letech klesly stavy kosatek dravých v severozápadním Pacifiku o pětinu. Příčina zůstává nejasná. Podle některých ochránců přírody za to může úbytek mořských lososů, kteří tvoří základ jídelníčku kosatek. Na vině však může být i stoupající znečištění moře, především stoupající koncentrace polychlorovaných bifenylů, které se v těle kosatek hromadí. Oslabené kosatky mohou být náchylnější k infekčním chorobám. Velryby navíc platí krutou daň za závratnou popularitu, kterou jim přinesla hollywoodská série kasovních trháků "Zachraňte Willyho". V létě se to kolem jejich hejn jen hemží čluny s turisty, kteří si chtějí prohlédnout "svého Willyho" hezky zblízka a pořídit si co nejlepší fotografie a videonahrávky. Kosatky jsou v turistické sezóně pronásledovány doslova od slunka do slunka. Hluk motorových člunů jim může poškodit velice citlivý sluch.

Wasser doufá, že nashromáždí dost vzorků trusu, aby se dobral pravdy. Analýzy trusu mu prozradí, čím se kosatky v současnosti živí. Odhalí přítomnost toxických látek i choroboplodných zárodků. V trusu je možné stanovit obsah hormonů, jejichž zvýšené hladiny jsou neklamnou známkou silného stresu. Analýzou thyroidních hormonů lze určit intenzitu metabolismu velryb. Hladovějící velryby mají metabolismus utlumený a množství thyroidních hormonů v jejich těle klesá. V trusu lze zjistit i obsah pohlavních hormonů a z nich určit pohlaví zvířete. U samic lze z výsledků analýz usoudit, zda jsou březí a zda se v jejich těle plod nerušeně vyvíjí. Z množství imunoglobulinů v trusu si mohou vědci udělat představu o úrovni imunitní obrany kosatek. Analýzy DNA z buněk, které se do trusu dostaly ze střevní sliznice, dovolí Wasserovi zjistit, kterému zvířeti trus patří a nakolik se jeho zdravotní stav změnil od posledních testů. "Z každého vzorku získáme uvěřitelné množství velice cenných údajů," říká Wasser a dodává, že bez Gatora a jeho čichu, by většina jejich výprav za nevábnou kořistí vyšla naprázdno.