Pepi Bican – fotbal a politika
Za svou kariéru vstřelil více než 4500 branek, z toho 644 ligové. Přestože na hřišti byl šťastný, v životě to moc neplatilo. A mohla za to i politická psychóza dvacátého století, jíž byl fotbal jako masová zábava nedílnou součástí.
Hráč vídeňského Rapidu a později pražské Slávie Josef Bican, zvaný Pepi, patří k největším fotbalovým fenoménům všech dob. O vídeňského rodáka s českými kořeny projevil nejprve zájem klub Rapid Vídeň, ale Bican v roce 1937 už jako slavný rakouský fotbalista přechází do pražské Slávie, které svým způsobem zůstal věrný až do konce života, přes všechny těžkosti a překážky, které mu soužití s tímto klubem přineslo.
Ačkoliv Bicanova forma byla vrcholná v letech protektorátu, odmítl se stát německým fotbalistou, a přesto měl po válce problémy jako „buržoazní celebrita“. Celebritou Bican opravdu byl, na svou dobu pobíral astronomické honoráře, jenomže kromě obrovského talentu byl obdařován ještě neuvěřitelnou houževnatostí a poctivostí, s jakou se připravoval na každý, byť i přátelský zápas.
Za buržoazní a podezřelý byl ale považován celý klub Slávie (vzpomeňme na slávisty typu Edvarda Beneše nebo Vlasty Buriana), a tak klub horko těžko a se změněným jménem přežil únor 1948. Bican byl navíc, lidově řečeno, „huba nevymáchaná“, co si opravdu myslel, s tím se netajil. Svůj problematický fotbalový osud si „pojistil“ v roce 1953 spíš náhodným střetnutím s generálem Alexejem Čepičkou, tehdejším ministrem obrany, (podrobnosti se dovíte v pořadu) a následně i provokačním střetnutím s prezidentem Zápotockým.
V pořadu Portréty si tedy připomeneme sté výročí narození fotbalového génia, kterého v dnešní době opatrnického fotbalu často zaměřeného ne na radost ze hry a perfekcionismus, ale na hvězdné manýry a plnění tajných korupčních dohod, už asi nikdo nepřekoná.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.