Pavoučí paragliding

Pavoučí padák funguje podobně jako jojo. Díky tomu stoupá do velkých výšek a překonává úctyhodné vzdálenosti.

K nejpodnikavějším vzduchoplavcům živočišné říše patří drobní pavouci z příbuzenstva našich běžníků. Spřádají si zvláštní "padáky" a nechávají se unášet na obrovské vzdálenosti. Pro mnohé není překážkou ani otevřený oceán. Vědci je našli i na ostrovech, které předtím zcela "sterilizovala" sopečná erupce. Pavoučí vzdušní cestovatelé byli často první zástupci fauny, kteří na tyto mrtvé výspy uprostřed oceánu dorazili.

Na první pohled nehraje pavučina v životě pavoučích vzduchoplavců významnější roli. Běžníci nespřádají sítě pro lov a kořisti se zmocňují skokem podobně jako velké šelmy. Pavučinu využívají jejich samice. Ukládají vajíčka do pavučinové "peřinky" zvané kokon. Nejúžasnější trik s pavučinou však předvádějí mladí pavouci za prosluněných poklidných dní "babího léta". Nejprve vyšplhají na nějaké vyvýšené místo, např. ostrý hrot stébla trávy, a pak vystrčí zadeček do vzduchu a vypudí ze snovacích bradavek lehoučké vlákno. Vytvoří z něj velice lehký a jemný "padák", k němuž se připoutají pevnějším pavučinovým "lanem". Když se pavouk pustí své startovací základny, vynese jej vánek vysoko do vzduchu. S jeho pomocí dokáže pavoučí vzduchoplavec překonat vzdálenosti kolem 350 kilometrů.

Pavučina je sama o sobě pozoruhodný materiál. Je například třikrát pevnější než kevlar, z něhož se vyrábějí neprůstřelné vesty. Pavoučí vlákno o síle zahradní hadice by uneslo na každém konci plně naložený obří letoun Boxing 747. To však nejsou jeho jediné přednosti. Mnoha tajům pavučiny dosud nepřišli biologové, chemici a fyzikové na kloub. Patří k nim i vlastnosti pavoučího "padáku". Ať fyzikové počítali, jak chtěli, vycházelo jim, že pavučina nemůže přenášet pavouky na vzdálenost stovek kilometrů. Měla by klesnout k zemi podstatně dříve.

Této záhadě přišel na kloub tým britských vědců vedených Davem Bohanem z Rothamsted Research v Harpendenu. Ti vzali v potaz nejen hmotnost pavučinového "padáku" a odpor, jaký klade vzduchu, ale i jeho fantastickou pružnost. V té chvíli začaly dávat fyzikální rovnice popisující pavoučí let smysl. "Padák" nezůstává během letu jen pasivním dopravním prostředkem. Pod tahem vzduchových mas se neustále napíná a opět smršťuje. Pracuje jako jakési jojo. To pavouka neustále "vytahuje" vzhůru a brání mu klesnout na zem.

Bohanův tým zatím představil na stránkách vědeckého časopisu Biology Letters fungování pavoučího "padáku" jen ve formě fyzikálních rovnic. Vědci už ale začali měřit pružnost pavučiny jednotlivých druhů pavoučích vzduchoplavců a pokoušejí se tak stanovit jejich maximální dolet. Ten je důležitý pro posouzení schopnosti pavouků šířit se krajinou. Na mnoha místech kulturní krajiny byla populace pavouků drasticky zdecimována používáním insekticidů. Pavouci přitom patří k významným přirozeným nepřátelům hospodářsky významných škůdců, např. mšic. Z parametrů pavoučího "padáku" chce Dave Bohan určit, jak rychle se mohou někteří pavouci do krajiny zase vrátit.