Patriot Act schválen

Všechno se odehrává na pozadí války v Iráku, která se pro současnou administrativu stává nepříjemnou pastí. Trvá příliš dlouho, stojí spoustu peněz a umírají v ní američtí vojáci, pro které je stále větší frustrací poznání, že v této komplikované zemi nejsou vítáni. Ačkoliv Irák není žádný Vietnam, popularita prezidenta Bushe klesla na historické minimum necelých pětatřiceti procent. Kde jsou ty časy, kdy stálo za svým prezidentem osm nebo devět Američanů z deseti.

Jisté ale je, že schválení vlasteneckého zákona vytvoří pro republikány dobrou výchozí pozici před budoucími volbami do Kongresu. Budou to právě oni, kdo bere bezpečnost občanů Spojených států smrtelně vážně. Daná legislativa se datuje z období po 11.září 2001 - posléze byla prodloužena a v posledním období prošla dokonce kompromisními změnami. Její podstatou je to, že rozšiřuje federálním orgánům možnosti sledovat podezřelé osoby a vyměňovat si jejich osobní údaje. Co nejvíc popuzuje kritiky (hlavně z řad opozičních demokratů), je to, že sledování se týká amerických občanů.

Rozproudila se tedy debata, nakolik se mají v boji proti terorismu omezovat občanská práva. V Senátu se zdržel zákon na poměrně dlouhé období. Nakonec ale minulý měsíc prošel. V abstraktní rovině vyznívala totiž diskuse jinak, než když se probraly konkrétní dopady. Aplikace zákona je totiž úzce vymezena na skutečně podezřelé případy. Mimochodem, jiné země - především Francie - mají daleko tvrdší ustanovení, a to bez velkých rozprav, protože tamní veřejnost s potřebou shromažďování informací v boji proti teroristům souhlasí. Mluvčí Bílého domu ostatně (po schválení zákona) poznamenala, že se v případě teroristů budou jenom využívat postupy, běžné při stíhání překupníků drog a jiných kriminálníků.

Faktem je, že před hlasováním v Senátu republikáni návrh mírně retušovali, aby byl pro oponenty přijatelný. I tak se ale našli odpůrci - například demokratický senátor z Wisconsinu Russel Feingold. Ten prohlásil, že ochrana Američanů je tak malá, že skoro ztrácí smysl. Jeho názor byl ovšem výrazně menšinový. A ve Sněmovně reprezentantů byl poměr hlasování nakonec 280 ku 138-mi, což je na americké poměry vysoká většina.

Pro Bílý dům je navíc důležité, že ze 16-ti ustanovení má 14 trvalou platnost. Zbylé dva body byly prodlouženy o 4 roky. Republikáni ustoupili například v tom, že knihovny nemusí dávat bez rozhodnutí soudce seznamy knih, vypůjčených podezřelou osobou. Nebo v tom, že ten, kdo vypovídá, může žádat zrušení mlčenlivosti. Z celkového pohledu to nejsou velké věci, takže Bushovo vítězství bylo zpečetěno. Mimochodem, prodloužená legislativa by platila jenom do pátku, takže vítězství přišlo za pět minut dvanáct.

Podívejme se ale na záležitost, jež se pro Bílý dům nevyvíjí vůbec dobře. Jde o kauzu amerických přístavů. Vlastní republikáni se v ní stavějí proti svému prezidentovi, a to i přesto, že Bush pohrozil vetováním případného zákona. V podstatě jde o obchodní záležitost, jež nabyla bezpečnostní rozměr. Šestici amerických přístavů totiž obsluhovala britská operátorská firma P & O. Tuto firmu koupila za necelých 7 miliard dolarů společnost DP World. Nikdo by se nad tím nepozastavil, kdyby ono DP neznamenalo "Dubajská přístavní".

Skutečnost, že americké přístavy bude spravovat vládní firma Spojených arabských emirátů vyvolala bouřlivou odezvu. Prezident marně vysvětluje, že tato země je jedním z důležitých spojenců v boji proti terorismu. Nezabírá ani argument, že o bezpečnost se stejně nestará operátor, ale pobřežní stráž a celní služba. Bez účinku je tvrzení, že dubajskou společnost stejně řídí Britové a Američané. Nepomohla ani angažovalost bývalého prezidenta Billa Clintona, který společnosti DP poradil, aby sama navrhla 45-denní zkušební program, ve kterém by se prověřila její spolehlivost. Mimochodem, Clintonova manželka Hillary zastává kuriozně zcela opačný názor.

Američanům se prostě nelíbí, že jejich přístavy by měli mít v rukách Arabové. Kritici poukazují na to, že ze Spojených arabských emirátů pocházelo několik teroristů. Republikánský kongresman z Californie Jerry Lewis se postavil do čela odporu - a zdá se, že tuto bitvu prezident vůbec nebude mít lehkou. Ať pro něj dopadne jakkoliv, jeho kritici mu budou vyčítat, že v boji proti terorismu omezuje svobody Američanů, ale bez mrknutí oka chce dát přístavy Arabům. A to zní skutečně nepříjemně - i když je to pustý populismus.