Patricie Polanská: Příběh z Brna

Politické strany samozřejmě dodávají. A tak rozpoutaly další kolo vzájemného obviňování, kdo může za permanentní hrubnutí české politiky a její sešup do suterénu. Ale to je dlouhý příběh, do kterého se svou příslovečnou troškou přispěly všechny. Bohuslav Sobotka měl z tohoto pohledu smůlu, že pocítil konkrétní, velmi fyzický důsledek tohoto procesu. I když nepochybně nezamýšlený.

Dokud se někdo nezačne starat o to, jak politiku dělat jinak, a skutečně jí taky jinak dělat nezačne, je to i příběh nekonečný, který bude zajímavý tak maximálně sestupnou tendencí kvality.

Sociální demokracie se vždy vyznačovala tím, že jako jedna z mála politických stran v posledních letech přesně věděla, které lidi oslovuje. A tomu přizpůsobila a podřídila svůj styl, svou kampaň, způsob komunikace.

Ne, nedá se tvrdit, že si za hospitalizaci Bohuslava Sobotky může sociální demokracie sama. To ani omylem. Jen je třeba konstatovat, že vyhrocená kampaň prostě může přitahovat lidi se stejnou osobnostní úchylkou.

Nešlo o útok na demokracii, jak jako vždy tvrdí Jiří Paroubek. Šlo o čin jednoho konkrétního opilce. Stejně jako konkrétní lidé před pár měsíci hodili štěrkem po dnes už bývalém předsedovi ODS Mirku Topolánkovi.

V posledních letech se vášně zvláštních skupin našich spoluobčanů projevovaly tak maximálně na fotbalových zápasech. Zato velmi slyšitelně a viditelně. Koneckonců, policejní manévry před takzvanými rizikovými utkáními na pražské Spartě nebo v Ostravě už začínají být pomalu brány jako normální.

Nezačíná se ale politická předvolební kampaň vášněmi svých hráčů, hecováním táborů fanoušků, hledáním nepřítele a zpochybňováním výsledků fotbalu až nepříjemně podobat? Vášně planou o to víc, když trvá v podstatě permanentně. Fotbalová liga má aspoň zimní přestávku.

Mimochodem, všimli si čeští politici, na pozadí oné osudové události v Brně, že se za našimi humny pomalu na pozadí řecké krize schyluje k redefinici eurozony jistě, Evropské unie možná?

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko