Patricie Polanská: Odchody a návraty

Zemanův fenomén je pravda poněkud jiný než Rumlův. Na rozdíl od něj odešel hned na poprvé - ale od té doby se snaží vrátit. Zeman si skutečně užívá zaslouženého důchodu na Vysočině. Stejně tak si ovšem užívá občasných mentorských výpadů nejen do vlastních sociálně demokratických řad, a více či méně vážně míněných pokusů o politický návrat.

Ten vážně míněný pokus nedopadl pravda dobře, když Zemanova prezidentská kandidatura skončila fiaskem. Pak následoval i rozchod s vlastní stranou, která přispěla k tomuto fiasku nemalým dílem.

Nakonec se Miloš Zeman dopracoval k vlastnímu Klubu přátel. A aktuálně to vypadá, že přeci jen dojde i na vlastní stranu: Strana pro práva občanů se má jmenovat. Zeman by vzal předsedu, pomáhal by ji postavit na nohy, ale do sněmovny kandidovat nechce. I tak by to byla jako vždy od Zemana velká oběť. Vždyť Vysočina je tak krásná ....

Kdo má rád pravidelnost vln běhu dní, může na všem shledat i jistou symetrii: Když Zeman ohlašoval svůj odchod, přirovnával politiku k výstupu na vysokou horu. Po osmi letech pobytu se vyčerpáte, říkal Zeman o vrcholové politice, a je i vaším zájmem sestoupit do nížin. Blíží se pomalu osm let pobytu politického důchodce v "nížině", takže pokus o znovudobytí nějakého toho vrcholu by byl docela příhodný.

Ne že by tedy i během těch let všelijaké ty nadhozy z Vysočiny typu, vrátím se když naprší a uschne, nezazněly. Jen na ně čím dál tím méně lidí slyší. Což prokázal i internetový průzkum SANEP: Jako minulý politik Zeman dobrý, jako budoucnost nic moc. Možná, kdyby se Miloš Zeman opravdu vrátil - stejně jako Jan Ruml opravdu odešel - když to řekli poprvé a mysleli to jistě upřímně, mohlo to s jejich kariérami vypadat dnes jinak.

Začali jsme citací možného navrátilce Zemana, tak ještě citát Jana Rumla na odchodu: "Politika je šedivější, provozovaná šedivějšími lidmi než dřív." To řekl Ruml Hospodářským novinám v březnu 2004, když se blížil konec jeho senátorského mandátu a tentokrát jeho opravdu definitivní odchod z politiky.

Ať už si o Miloši Zemanovi a jeho názorech myslíme cokoli, šedivý rozhodně není. To by bylo pozitivum jeho návratu.

Zvláštní je, že oba pánové nakonec říkají o české politice cosi velmi podobného. Jan Ruml tehdy v roce 2004 mluvil o pastích propojení politiky s ekonomikou, klientelismem. Miloš Zeman o pět let a pár měsíců později mluví v České televizi expresivněji, ale v podstatě podobně: před lety šlo pravicovým i levicovým stranám o konkrétní hodnoty, nikoli o to, si co nejvíc nahrabat.

Bohužel, skutečnými hráči jsou už dávno jiní.

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko