Patricie Polanská: Nebylo to tu už?

Těžko říct, jestli alespoň v duchu Jiří Paroubek děkuje Miloši Zemanovi za to, že kdysi tak dokonale zválcoval levicovou část politického spektra - s výjimkou stálice, nebo spíš balvanu nebo ještě přesněji koule na noze politického systému KSČM. Ani sebevětší excesy sociální demokracie nepřinesly nové, odštěpenecké nebo potenciálně konkurenční strany.

Sociální demokracie je jistě stranou úspěšnou, potenciálně vítěznou. Není důvod přepřahat, ani měnit koně. Ale ani v dobách jejího největšího úpadku se výrazný konkurent neobjevil.

Napravo je veseleji. Snad i kvůli sofistikovanějším požadavkům voličů. Voličům levicovým stačí příslib státem zajištěného zajištění. Pokud jde o voliče, kteří by měli tíhnout k pravici, je to horší: To, co vyhovuje střední třídě, nemusí vyhovovat podnikatelům.

A naopak. Pravicový étos dávno netáhne, nutnost utažení opasků se těžko prodává. Nebo to alespoň není zboží, po kterém by stranám masy lidí ruce utrhaly.

Průzkumy, které odhadují, že se do sněmovny může dostat šest, možná dokonce sedm stran tak musí přidělávat vrásky hlavně na Jánském vršku. Nejde jen o potenciální porážku ve volbách. Také představa následných povolebních vícečlenných koalic musí vzhledem k historickým zkušenostem budit ODS ze sna hrůzou.

I když, kdo ví - tři měsíce před dnem V to stále nevypadá, že by ODS byla ve stavu, kdy se dokáže zmobilizovat ke strhujícímu závěrečnému spurtu o větší voličskou podporu. A nevypadá to ani na to, že by jí to vadilo.

Více stran v parlamentu, to znamená více politických kompromisů, větší šance na vzájemnou blokaci, více nerozumných a o to více zaťatých osobních vendet. Vzhledem k dosavadním zkušenostem s politickou kulturou, k níž normálně patří i schopnost domluvit se na rozumném řešení, těžko hledat optimismus pro to, co nás čeká po volbách. Bez ohledu na to, kolik bilboardů s údernými, jasnými hesly o složitých problémech v modré, oranžové nebo třeba pruhované bude po Česku viset.

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko