Patricie Polanská: My vám to spočítáme

Kromě popisu toho, oč v konkrétním případě jde, byly u každého lidového hlasování připojeny také souhrn argumentů zastánců, proč hlasovat pro, další stránka s argumenty odpůrců, proč hlasovat proti. A nakonec kapitola se suchým vyčíslením dopadů návrhu pro státní - tedy kalifornský - rozpočet. Tam to považovali za něco zcela normálního. Pro nás to bylo téměř zjevení možností informačního komfortu pro občany, kteří mají rozhodovat o složitých věcech, kterým z principu nemusí vždycky rozumět, nebo se o ně do té doby nezajímali.

Když u nás teď přišel ministr financí Eduard Janota - alespoň podle Lidových novin - s nápadem, spočítat politickým stranám jejich ekonomické předvolební sliby a vyčíslit jejich dopad na český státní rozpočet, dopadl u stran špatně. Zajímavé je, že napříč téměř celým politickým spektrem.

Třeba stínový ministr průmyslu a obchodu sociální demokracie Milan Urban si příliš nebral servítky. Lidové noviny ho citují: "Tohle mi připadá, jako kdyby žák vypracovával hodnocení na učitele. Je to přehnaná ambice ministerstva financí. Abychom chodili ke zkoušce s volebním programem, je mimo rámec demokratických zvyklostí. Není možné, aby úředníci ministerstva financí vystavovali nějaké známky politickým stranám," horlil v deníku. Obecně mezi politiky panují obavy z vytrhávání věcí z kontextu, nesprávného pochopení pochopitelně bohulibých úmyslů a záměrů stran, nedostatku odbornosti úředníků a nedostatku jejich apolitičnosti a tak dále a tak podobně.

Jistěže Kalifornie a Česko, a referendum a volby do Sněmovny jsou zcela rozdílné kategorie a disciplíny správy věcí veřejných; o tom vůbec nemůže být sporu. Proč by ovšem měla být v Česku analýza volebních programů ve vztahu ke státnímu rozpočtu z pera ministerstva mimo rámec demokratických zvyklostí, to přeci jen je docela záhada. Ministerstva, respektive vláda jsou pravda odpovědné Sněmovně a koneckonců státní rozpočet je výsostně politická věc. Ministerstvo je ale také správcem veřejných financí a jeho úředníky neplatí poslanci, ale občané z daní.

Úředníci by svými čísly jistě vstupovali na pole, které je výsostně politické - totiž předvolební kampaň. Přesto by ale Janotův nápad za chvíli debat stál. Už proto, že dosavadní zkušenosti jsou navíc takové, že číslům, která předkládají politici neradno moc věřit. Ani ve sporu dvou protivných partají se většinou pravda moc neukáže: zaprvé každá hájí své počty, za druhé, každá může mít důvod, jemně řečeno, zamlčovat nepříjemná fakta. I když z rozdílných důvodů. Že padají silná slova ještě neznamená, že jsou pravdivá.

Podklady od dejme tomu ne tolik zainteresované třetí strany by se tedy mohly pro orientaci v předvolebních miliardách poletujících vzduchem, za které budou partaje nabízet všeobecné blaho a ráj na zemi jen hodit. O to víc, že se tu nebudou nabízet peníze, které strany vytvořily nebo platí ze svého.

Pravda, takový přehled by se nehodil tolik těm stranám, jako spíš voličům. Pokud by je to tedy zajímalo. Ale to už je jiná debata.

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko