Patricie Polanská: Klacek na Malého

Jakoby se tu před očima čím dál víc formovala politika jako průhledná, omyvatelná a zvenčí nedobytná pevnost, odkud všichni slyší ryk draze zaplacených předvolebních mítinků, úderných hesel a bilboardových kampaní . Je přece před volbami, tím svátkem demokracie! Dovnitř ovšem nic nemá přístup, natož kritika.

Tak taková představa je možná z repertoáru politického nebe. Pro voliče ovšem připomíná spíš peklo. Nebo katastrofální ztrátu soudnosti.

Přestřelka mezi ODS a ČSSD, kdo koho víc obtěžoval na nějakém sto tisícím a rozhodně ne posledním předvolebním shromáždění v Pardubicích je směšná. Kromě dvou základních otázek: Je snad v České republice zakázáno, projevovat na veřejném prostranství odlišný názor, nebo protestovat proti něčemu, pokud se při tom neporušuje zákon? Mají snad shromáždění politických stran v tomto ohledu nějakou výjimku, nárok na jakousi pomyslnou jednostranně odhlučněnou ochrannou „zeď" proti lidem s jiným názorem?

A za druhé - mají politické strany v České republice nějakou podivuhodnou výjimku, která jim uděluje právo fotit kohokoli a pak lustrovat, soudit a veřejně denuncovat, kdo a z jakých pohnutek kam přišel? Ani jednoho ani druhého výjimečného oprávnění si autorka nějak není vědoma.

Každá polická strana si samozřejmě nárokuje svaté právo doporučovat komukoli, kdo je v dohledu a dosahu, koho volit (samozřejmě ji), a koho naopak ne (všechny ostatní).

Když ovšem biskup Václav Malý mimo jiné napíše, že „neúnosné tempo zadlužování považujeme za hlavní téma letošních voleb," je z toho poprask. Přestože přesně na tomtéž tématu se politické strany profilují už řadu týdnů.

A že toto téma je proto - pokračuje Malý - „zároveň symbolem, nakolik političtí představitelé jednají s ohledem na budoucnost, či naopak líbivými sliby a neochotou řešit nepopulární záležitosti zadlužují generaci našich dětí," konec citátu. Když přesně z téhož se partaje navzájem obviňují jak na běžícím pásu.

A že v této debatě o budoucnosti veřejných rozpočtů politické strany voliče podceňují, dodává biskup. A že se, citujme tu zřejmě nejožehavější pasáž, „dá předpokládat, že víc než jindy bude pozornost voličů zaměřena na menší politické strany. Pozorný volič možná nalezne odpovědnou dlouhodobou vizi i v programu jiných stran," konec citátu. A připomenutí, že voliče zajímá delší horizont než čtyři roky a hlavně to, aby zastupitelská demokracie byla s to řešit vážné výzvy současné doby. A tak dále - celý dokument je jednoduše k dohledání na internetu.

Je vcelku jedno, jestli jde o stanovisko jen biskupa Malého, rady Iustitia et pax při České biskupské konferenci, nebo celé České biskupské konference. To už ostatně víme, že není, její předseda Jan Graubner se od listu distancoval. Je úplně jedno, jestli má Malý jako osoba slabost pro zelené, modrofialové nebo třeba lidi z Marsu. Protože pokud připustíme, že to jedno není, že někdo mimo takzvanou politiku nemá právo - v mezích zákona - vyjadřovat se, třeba i doporučovat, obracet se na nějakou skupinu lidí, v tomto případě věřících, s názorem, jak a podle čeho volit, pak máme vážný problém. Teď je možné vzít klacek církevních restitucí a zatlouct jím jednoho biskupa do země, a leckdo ještě bude tleskat. Ale jak to bude pokračovat?

Politické strany jako zprostředkovatelé zájmů a názorů skupin lidí jsou beze sporu zatím tím nejlepším ze všech špatných nebo spíše přirozeně nedokonalých možností, jak vcelku racionálně spravovat věci veřejné. Ale nemají, nemohou mít jediné oprávnění mluvit ve veřejném prostoru. Pokud by tomu tak bylo, pak by se možnost volby pro ostatní také mohla začít limitně blížit nule.

Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko