Parvíz Mušaráf bez uniformy

Něco takového u člověka, který začal profesionální kariéru vstupem do vojenské akademie už v roce 1961, skoro překvapí. Spíše by se dalo čekat, že jako mnoho jiných, jemu podobných politiků, kteří vyšli z armádních a bezpečnostních složek, se nebude chtít vzdát jistot a opor, které mu pomáhaly při jeho vzestupu. Ani u Parvíze Mušaráfa není jasné, do jaké míry myslí svůj přechod do civilu vážně. Proto je také namístě postavit otazník nad příslovce definitivně z první věty.

O to podstatnější jsou odpovědi na otázky, co pákistánského prezidenta vedlo k jeho nynějšímu rozhodnutí a co tato změna může přinést nejen jeho zemi. Protože Pákistán není jen někdejší částí perly britské koruny, která byla po těsně po druhé světové válce při dekolonizaci rozdělena na dvě země, převážně podle náboženského klíče. Proto také tehdejší dělení provázelo tolik obětí, že srovnání najdeme snad jen v minulém desetiletí na Balkáně. Proto také v relativně krátké historii Pákistánu a Indie najdeme tři válečné konflikty a Parvíz Mušaráf se pohraniční války v roce 1965 už stihl účastnit a v jejím průběhu byl dokonce vyznamenán medailí za odvahu. O povaze pozdějšího politika v uniformě vypovídá hodně i sedm let, které strávil ve zvláštních jednotkách, které by v britské armádě nazývali commandos.

Muž s takovým životopisem musel ve vojenské hierarchii nutně stoupat z jednoho stupně na druhý. Na ten možná nejdůležitější vstoupil v roce 1998, když byl jmenován náčelníkem generálního štábu. O rok později se stal politikem. Sesadil předsedu vlády Naváze Šarífa a po nekrvavém vojenském puči z 12. října 1999 uchopil veškerou moc.

Devět let vlády v uniformě by mělo stačit, aby Parvíz Mušaráf vybudoval a upevnil uvnitř armády dost pout, která by mu měla zajistit její loajalitu i do budoucna. Bude ji potřebovat on a možná, že tuto loajalitu bude potřebovat nejen on. Nejenže je Pákistán velkou zemí, ale je také zemí, jejíž obyvatelé vesměs vyznávají proroka Mohameda, je také zemí, která vlastní jadernou bombu, a je také zemí, na jejichž územích u hranic Afghánistánu a nejen tam je hodně těch, kteří ve jménu Alláha, jehož víru a učení přinesl prorok Mohamed, namířili 11. září 2001 letadla na mrakodrapy v New Yorku.

Tady vidíme důvod, proč Spojené státy udržují dobré a úzké vztahy s režimem, který stěží může tvrdit, že dodržuje všechny pravidla a zákony demokracie. Rozhodování to na obou stranách nebylo snadné. Tvrdí se a nikdo to zatím průkazně nepopřel, že generál Mušaráf po 11. září 2001 dostal zhruba asi tento vzkaz: "Pokud nepůjdete s námi, vrátíme vaši zemi do doby kamenné." Ten tón se nám zajisté nemusí líbit, ale když ve Washingtonu formulovali tento vzkaz, tak se ulicemi New Yorku ještě vznášel prach ze dvou spálených mrakodrapů. Vládnout zemi mezi mlýnskými kameny islamistického radikalismu a požadavky vyplývajícími ze sňatku z rozumu nebylo a není snadné. Jedině tak se dá vysvětlit, proč má pákistánská armáda tak málo úspěchů v boji proti stoupencům al-Káidy na afghánském pomezí navzdory tomu, že tam bylo údajně vysláno 80 000 vojáků, a proč počet zadržených členů této teroristické organizace zdaleka neodpovídá množství informací, které je schopna dodat americká i afghánská zpravodajská služba. Jak to říkal onen pákistánský důstojník jednomu z operačních šéfů CIA v Pákistánu: "Jestli u nás nechytáme lidi z afghánského Tálibánu, tak to není proto, že by byli tak chytří nebo že by se dokázali tak schovávat, je to proto, že my se o to ani nepokoušíme."

Parvíz Mušaráf vstupuje z armády naplno do politiky. Jeho soupeři jsou bývalí předsedové vlády, Naváz Šaríf a Benazír Bhútová, kteří se nyní vrátili z vynuceného exilu. Mušaráf mohl dosud jako prezident a generál vyhlásit v zemi výjimečný stav a také odstranit ty soudce Nejvyššího soudu, kteří by zpochybnili jeho prezidentskou volbu. Mušaráf svou "druhou kůži", uniformu, jak jí sám říkal, nosil 46 let. Když ji nyní svlékl, nemá jistotu ani on, ani jeho země, ani kdokoli, kdo ví či tuší, jak mnoho na dalším osudu Pákistánu záleží.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .