Paroubkova strategie do hlasování o důvěře

Bývalý šéf sociálních demokratů a bývalý premiér v jedné osobě to sdělil veřejnosti týden předtím, než se může rozhodnout víc než sedmiměsíční boj o vládu v této zemi - tedy ve chvíli, kdy záleží na tom, aby se straníci nehádali a odhodlaně čelili v rozhodující politické bitvě.

Stát se to ještě před pár měsíci, každý by v tom viděl skandál. Teď však Zemanova výzva nevzbudila žádný velký zájem, a už vůbec ne v sociální demokraty. Pár vtipů, několik poznámek "Co taky čekat od důchodce z Vysočiny" a konec debaty.

Něco se v politice změnilo, když sociální demokraté ignorují Miloše Zemana ještě o poznání víc, než občanští demokraté Václava Klause. Co se tedy mohlo změnit od dob, kdy Zemanův hlas v politice něco znamenal. Není pochyb o tom, že sociální demokracie se stala tak jednotnou, jako nebyla nikdy předtím. Stojí za Jiřím Paroubkem tak pevně, že i Zemanem vzývaný Škromach na nabídku z Vysočiny opáčil, že on chce za předsedu Paroubka.

Paroubek tedy ovládá sociální demokracii. Vzbuzuje to podezření, že autoritářský vůdce stranu vyčistil od všech lidí, kteří mají jiný názor a učinil z ní cokoli jiného, jen ne demokratickou stranu, kde mají členové právo na vlastní názor a mohou se ho také pokusit prosazovat.

Taková odpověď není úplná. Stačí si připomenout, jak Paroubek do čela strany přišel. Stalo se to před necelými dvěma lety, v dubnu 2005, kdy byla strana v nejhlubší krizi během své existence. Tehdejší premiér a stranické šéf Stanislav Gross se potácel pod důsledky své bytové aféry, popularita strany se blížila k deseti procentům a spory mezi straníky o tom, jak najít cestu k záchraně, byly čím dál ostřejší.

Faktem je, že mnozí sociální demokraté tehdy rezignovali a neviděli žádnou cestu dál. Svědčí o tom, že nikdo nechtěl převzít premiérské místo a když se našel bruselský velvyslanec Jan Kohout, přičinila se levicová frakce ve straně, aby funkci nedostal.

Paroubek tedy našel stranu v úplném rozkladu. Přesto i pomocí tohoto nástroje dokázal dát znovu dohromady vládu, prosadit celou řadu reformních kroků v ekonomické i sociální oblasti, včetně tak kontroverzních záležitostí jakými byly zákon o neziskových nemocnicích a nový zákoník práce.

Když začal stoupat nahoru, dokázal Paroubek své straníky fascinovat. Při prvním ekonomickém projevu na Žofínském fóru oznámil, že by si přál osmiprocentní růst. Všichni se smáli, ovšem předpověď se splnila do té míry, že v druhém čtvrtletí roku 2006 ekonomika rostla o sedm procent.

Zkušenost marasmu z konce Grossovy éry a nekritický obdiv k novému předsedovi je tím, co spojuje dnešní sociální demokraty. Proto také Paroubkovi nevyčítají, když nepřivedl stranu do vlády. 32 procent hlasů je dobrý úspěch sám o sobě.

Je tu navíc ještě jeden důvod, proč má Paroubek ve straně tak dobrý zvuk, i když jeho popularita v celé společnosti nápadně klesá. Předseda se smířil s tím, že bude vůdcem opozice. Strana zcela rozložená osmiletým vládnutím má již pět měsíců na to, aby se starala sama o sebe. Straníci zjišťují, že jim to svědčí. Sociální demokraté a Paroubek tedy nemají co ztratit - ODS možná sestaví vládu založenou na přeběhlících. To bude dobře, protože tím se občanští demokraté znemožní a vláda navíc nevydrží dlouho. Anebo se ČSSD přece jen do vlády dostane - tak to by bylo víc, než jsme čekali.

Sociálním demokratům stačí ke spokojenosti jedno: ať nejsou předčasné volby. Klid pod novým předsedou s nepochybnou autoritou je přece tak lákavý.

Nejde o to Paroubkův boj o moc a fatalismus sociálních demokratů jakkoli hodnotit. Je však víc než zřejmé, proč Zemanův hlas už nikoho nezajímá, i když třeba k bývalému úspěšnému předsedovi chová povinnou úctu.

Z popisu současného stavu sociální demokracie také vyplývá další Paroubkova strategie. Dávno už jsou pryč časy, kdy předseda nedokázal překousnout porážku ve volbách. Teď je Paroubek opatrný. Rezolutně odmítá myšlenku, že sociálnědemokratický předseda sněmovny Vlček poruší slib a na třetí pokus jmenuje právě jeho premiérem. Vždyť by se vystavil riziku, že vládu nesestaví a způsobí předčasné volby.

Paroubkovi nebude vadit, když poslanec Melčák pomůže k vládě trojkoalici. Pokud ale Topolánkova vláda přece jen neprojde, nabídne modré z nebe případným partnerům, kteří by s ním chtěli třetí vládu po volbách složit. V úvahu přicházejí občanští demokraté a lidovci. Česká politika má před sebou mnoho nejistého, jedna konstanta však vydrží, totiž Jiří Paroubek a jeho věrná sociální demokracie. Teď na to upozornil Zemanův hlas z Vysočiny a následující reakce straníků.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .