Paroubek před první zkouškou

Muž, který jedním tahem pera vyřešil přinejmenším do voleb všechny starosti zdravotníků. Tak vypadal premiér ještě minulý pátek, když uzavřel dohodu s lékaři a nemocnicemi. Šesti miliardami oddluží systém, který pak bude mít dost peněz na zvýšení lékařských platů i provoz nemocnic.

Po týdnu se zdá, že dohoda je mrtvá. Odmítly ji totiž pojišťovny, zdravotnické odbory, podnikatelské svazy, zahraniční farmaceutické firmy, pochybnosti mají dokonce nemocnice, lékaři i ministerstvo zdravotnictví. S kritikou se ozvali i lidovci, Paroubkovi spojenci ve vládě.

Pokud jde o argumenty, hlavním odpůrcem jsou pojišťovny. Prohlašují, že premiérovy finanční směrnice přivedou systém do neudržitelných dluhů, i kdyby přidal slíbených šest miliard. Za vůbec největší riziko pak označily návrh lékové vyhlášky, které zvýší dluhy do dvanácti měsíců o další čtyři miliardy. Paroubek ztratil nervy a začal pojišťovnám vyhrožovat tvrdým postupem, nakonec ale zřejmě sám uznal, že tím nic nezíská. Musí tedy najít jinou dohodu a předem je jisté, že to nebude snadné.

Zdravotnictví je komplikovaná záležitost především z toho důvodu, že to v něm všichni myslí dobře a prosazují v zásadě rozumné věci. Postačí stručný přehled: Lékaři žádají vyšší platy a mají pravdu v tom, že ve srovnání se Západem jsou jejich příjmy na horší úrovni.

Nemocnice jim přidat chtějí, upozorňují však, že na to nemají peníze. Je tedy na místě jim dodat požadované dotace.

Zahraniční farmaceuti chtějí dodávat s doporučením odborných kapacit nové léky, které dokážou pomáhat těm nejvíc nemocným.

Domácí výrobci léků zase nabízejí laciné kopie zahraničních léků, které umožní co nejvíc rozšířit dříve objevené preparáty.

Pojišťovny ovšem připomínají: na to všechno nemáme peníze. Je důležité lidem pomoci, není ale možné zadlužit systém tak, aby za pár měsíců přestal fungovat. Jejich výpočty zatím nikdo nezpochybnil a podporují ho ti, kdo zdravotníci platí - zástupci zaměstnanců a podnikatelů.. Všichni to myslí dobře, bohužel jde zároveň o peníze a zájmové skupiny hledají každou cestu, aby získali, co potřebují. Zdravotnická debata je tedy plná osobních útoků, politických tlaků i obyčejných emocí a minulé dny ukázaly, že se jimi dal strhnout dokonce premiér.

Nepochybně je tu nějaký problém, který je možné překonat jen spojenými silami. K tomu je třeba zvolit správný metodický postup a najít rozumné řešení. Metodicky by zřejmě bylo správné zapomenout na emoce a srovnat na stole všechny požadavky. Druhým krokem může být diskuse, co z nich je možné splnit. Ve zdravotnictví platí tradiční pravidlo, že nikdy není dost peněz pro všechny. Musí se tedy hledat cesta, jak peníze využít co nejvíc efektivně. Zjednodušeně řečeno, největší nároky mají za prvé lékaři se svými platy a za druhé výrobci léků. V nárocích obou skupin se skrývá jeden zásadní problém a v obou případech má něco společného s kvalitou.

Lékaři žádají zvýšit platy plošně všem lékařům a dát na to peníze plošně všem nemocnicím. Dokonce i úplný laik si při tom může uvědomit, že takový způsob rozdělování peněz není efektivní. Lékaři přestanou křičet, to je pravda, bude to ale celé stát příliš mnoho. Přitom by bylo možné vyžádat si od pojišťoven podklady, jak která nemocnice léčí. Ideální závěr zní: přidá se těm, kdo mají nejlepší výsledky.

Prakticky něco takového možné není, systém takové opatření neumožňuje. Druhé nejlepší řešení tedy zní. Lékařům se přidá tolik, aby to bylo snesitelné, a připraví se na příští rok omezení sítě nemocnic. Pak se těm dobrým může přidat víc.

S léky je to podobné. Vyhláška by měla víc přihlížet k úsporám. V otevřené debatě je pak možné rozhodnout, jestli některé léky přece jen nezavést, a pro jejich použití určit přísnější omezující předpisy. Povolit jen to, co pomůže nejvíc. Pokud bude diskuse o vyhlášce víc transparentní než dosud, mělo by být možné sestavit potřebný pořadník, se kterým by všichni souhlasili.

Zdravotnický systém je příliš důležitý na to, aby se miliardami z pojistného pouze uspokojovaly zájmy profesních lobby podle jejich aktuálního vlivu. Rozhodnout o penězích není možné bez racionální úvahy.

Z pohledu premiéra Paroubka půjde o něco podobného, jako je pro studenta první nepříjemná zkouška na nové fakultě.