Paroubek a Topolánek aneb o solidaritě ohrožených

Nejde tedy nejspíš o lidskou podporu, ale je možné spekulovat i o tom, že je spojuje možný podobný osud: oba byli dlouho úspěšní, ale přesto Mirek Topolánek vedení strany musel opustit a Jiřímu Paroubkovi by se to mohlo brzy také přihodit. Úspěchy v politice platí jen tady a teď: vděčnost a zásluhy v tomto řemesle nemají žádnou hodnotu, ty se sčítají až po smrti.

Ženy, které opustili muži, mají k sobě blíž, než ženy, které jsou šťastně vdané: mají stejná témata k hovoru, mohou společně snít o novém štěstí či o návratu těch, kteří je opustili. Totéž zřejmě může spojovat Jiřího Paroubka s Mirkem Topolánkem, když pan Paroubek vidí, že ho už stranické vedení nepouští na velké mítinky, když o možných koalicích jednají šíbři i za jeho zády, když ho v průzkumech popularity předběhly úplně nové tváře a kdy se už i do novin dostaly spekulace, že mu spolustraníci hodlají nabídnout kandidaturu na prezidenta, výměnou za křeslo šéfa strany, které by ovšem musel opustit hned. Prezidentské volby jsou ale až za tři roky.

Proti takovému nápadu by zřejmě Jiří Paroubek nemusel nic mít, kdyby ovšem dohoda byla uzavřena v jiné zemi: V Čechách, jak známo, žádná dohoda dlouho neplatí a devalvaci dohod akceleroval sám Jiří Paroubek, takže doplácí na to, co sám spoluzpůsobil. Připomeňme jen jak loni znemožnil volby, na kterých se před tím dohodl. Navíc několik stran má v programu, který chce po volbách prosazovat, přímou volbu prezidenta, což by sice ve výsledku této funkci propůjčilo větší legitimitu, musela by se proto kvůli tomu i přepracovat ústava, ale zároveň by to snížilo Paroubkovu pravděpodobnost, že by při jeho neoblibě mohl být zvolen prezidentem. Přímá volba by do funkce prezidenta mohla katapultovat úplně jiný typ lidí. Třeba i knížete Karla Schwarzenberga, jehož legitima je dána skoro tisíciletou tradicí jeho rodiny, který by v takovém případě prý kandidaturu nevyloučil. Ale i třeba bývalého novináře Radka Johna, o jehož politické orientaci prakticky nic nevíme, protože jeho popularita je založena na známosti tváře z televize a profesionálně vedeném marketingu jeho kampaně, tedy haló-efektu. Takové lidi si ale staří politici Topolánek a Paroubek v politice nepřejí, protože jsou nevypočítatelní a to oba pány také spojuje. Těm by za dané situace zřejmě nejvíc vyhovovala velká koalice, v níž by se oba nějak uplatnili, protože by svým stranám mohli prodat své staré a vyzkoušené vazby a kontakty. To by ovšem pro občany byla ta nejhorší varianta, protože tím by se současný klientelismus zase na dlouho zabetonoval. Metaforicky řečeno: Zvítězilo by zcela nezodpovědné přesvědčení, že za podvodné rychlostudium na plzeňských právech může šéfka akreditační komise profesorka Vladimíra Dvořáková, která podvody odhalila, místo bývalého děkana a proděkana Milana Kindla a jemu podobných, kteří je organizovali.

Nebo bychom také mohli říci: Svoboda bez odpovědnosti se podobá paradoxu demokracie: antidemokratické síly využívají demokratické mechanismy ke zničení demokracie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.