Paroubek a Gross

Samozřejmě průzkumy nemohou odpovědět na otázku, zda je to pouze kvůli tomu, že Gross rezignoval, nebo zda důležitou roli hraje fakt, že ho v premiérském křesle nahradil právě Paroubek. Přesto z některých Paroubkových rozhodnutí a výroků lze soudit, že nový předseda vlády se snaží naklonit si veřejné mínění na svoji stranu.

Paroubek zatím hraje roli politika, který si nechce rozházet levicové voliče a zároveň si nechce zavřít dveře k případné koaliční spolupráci s ODS po volbách v příštím roce. Názorným příkladem budiž premiérova pochvala koncepce hospodářského růstu z dílny místopředsedy vlády Jahna a současně přitakávání na návrhy odborářů, které ji svým způsobem mohou postupně paralyzovat. Podobně dvojaký je rovněž Paroubkův postoj k reformě zdravotnictví. Zároveň si nový premiér buduje u veřejnosti pověst rozhodného a neohroženého politika. Důkazem budiž Paroubkovo veřejné vystoupení po podivném zmizení kontroverzního podnikatele Radovana Krejčíře při domovní prohlídce jeho vily. Premiér řekl, že jeho trpělivost je u konce a že žádá tvrdé potrestání viníků i jejich nadřízených. Zároveň dodal, že policejní president Jiří Kolář by měl minimálně přemýšlet o vyvození osobní odpovědnosti. Paroubek tak výrazným způsobem přispěl ke Kolářovu pádu. Přitom po celé řadě podobných skandálů se zdálo, že Kolářova pozice je neohrozitelná. Zkrátka premiér si v tomto případě mohl připsat další body u voličů a mohl posílit pověst politika, který se umí ve správnou chvíli správně rozhodovat.

Lze tudíž očekávat, že Paroubkova popularita by mohla i nadále růst a že by se to mohlo i v nedaleké budoucnosti promítnout do stále lepšího obrazu vlády a sociální demokracie u voličů. Přes zmiňované úspěchy hrozí Paroubkovi poněkud paradoxně nebezpečí, že by brzy mohl být předsedou menšinové vlády. Sociální demokraté by teoreticky mohli přijít o dva poslanecké mandáty. Takže vládní tábor by se mohl ztenčit z počtu sto jeden na devadesát devět.

Už dnes v podvečer po uzávěrce tohoto pořadu rozhodnou na okresní konferenci strany v Mostě sociální demokraté o dalším osudu poslance Josefa Hojdara. Ten vystupuje jako předseda okresní organizace. Podle názoru krajského výboru a kontrolní komise prý neoprávněně, protože volby byly údajně kvůli formálním nedostatkům neplatné. Hojdar prý porušuje stanovy a měl by být kvůli tomu vyloučen. Pokud by k tomu skutečně došlo, záleželo by pouze na Hojdarovi, zda by zůstal v poslaneckém klubu ČSSD a zda by podporoval vládu. Ještě před verdiktem Hojdar přislíbil předsedovi strany Grossovi, že by k žádné změně jeho postoje nedošlo. Druhou komplikací může být zdravotní stav Pavla Dostála. Ten ve sněmovně připustil, že pokud se léčba jeho nemoci nebude vyvíjet příznivě, vzdá se v srpnu poslaneckého mandátu. V tom případě by na jeho místo nastoupila advokátka Jana Hamplová.

Tedy žena, která vloni na podzim opustila sociální demokracii na protest proti vyškrtnutí z kandidátky pro krajské volby. Takže Paroubkův slibný rozjezd by se mohl nečekaně zadrhnout. Právě vnitrostranické spory by měl řešit Stanislav Gross. Pokud je bude uspokojivě řešit, může svým stranickým kolegům dokazovat, že není pouze formálním a prakticky neviditelným předsedou. Zatím o tom někteří sociální demokraté pochybují. Od platformy pro renesanci ČSSD se výpady vůči Grossovi očekávají. Vzhledem k tomu, že mají blízko k Milošovi Zemanovi, by náklonnost k současnému šéfovi strany byla překvapením. Výhrady vůči Grossovu předsednictví však v poslední době zaznívají i z úst dalších sociálních demokratů. Ti je samozřejmě nedávají najevo otevřeně. Přesto by se odchodu Grosse z postu šéfa ČSSD nebránili.

Naopak by to považovali za logický krok. Vzhledem k pověsti Grosse u voličů a k relativně dobrému Paroubkovu obrazu u veřejnosti by to podle nich straně prospělo. Ostatně sám Gross připustil, že by sociální demokracii do voleb měl vést právě Paroubek. Takže z toho všeho vyplývá, že by změně nemělo nic bránit. Problém je v tom, že Gross se postu premiéra nevzdal úplně dobrovolně a sociálně demokratičtí vyjednávači v době krize patrně svému šéfovi slíbili ústupovou cestu. A tou je podle všeho křeslo předsedy sociální demokracie. Pokud v této pozici nebude Gross dělat kroky, které by stranu poškodily, má šanci, že v něm ještě vydrží.