Pařížský příběh italského malíře a ruské básnířky

Britský deník Daily Telegraph připomíná, že před sto lety okouzlila ruská básnířka Anna Achmatovová pařížskou bohému, ale zejména malíře Amedea Modiglianiho. Vysoké černovlasé krásce bylo 21 let, když se tu roku 1910 objevila v doprovodu svého manžela.

Oba byli básníci a zamířili rovnou na Montparnasse, který si oblíbila umělecká avantgarda. Montmartre už byl příliš v módě a malíři, sochaři, básníci a skladatelé, kteří měli hluboko do kapsy, hledali místo, kde by si mohli levně pronajmout byt a ateliér.

Jedním z nich byl 25letý Amedeo Modigliani, který dorazil do Paříže o čtyři roky dříve z Itálie. Jeho aristokratické vzezření Annu očarovalo a brzy se z nich stali nerozluční přátelé.

„Bylo to setkání srdcí i myslí,“ řekl Richard Nathanson, který pomáhal uspořádat výstavu Modiglianiho kreseb v londýnské Estorickově sbírce. Malíř podle něj nakreslil Annu šestnáctkrát, ale mnoho kreseb se časem ztratilo. Modelem 28 vystavených děl je právě ruská básnířka.

Čtěte také

Narodila se jako Anna Andrejevna Gorenková v roce 1889 v černomořské Oděse ve šlechtické rodině a vyrostla v petrohradském Carském Sele nedaleko carovy letní rezidence. Tam také potkala svého budoucího manžela Nikolaje Gumiljova, který o ni usiloval několik let a dokonce se kvůli neopětované lásce pokusil o sebevraždu.

V roce 1906, kdy Amedeo Modigliani přijel do Paříže, si Anna získávala renomé v Petrohradě recitací svých básní na místě zvaném kavárna U toulavého psa. Její otec chtěl, aby psala pod pseudonymem, aby nezhanobila jméno rodiny, a tak pronikla na veřejnost jako Anna Achmatovová – krycí jméno si zvolila podle svého tatarského předka. Jejím oblíbeným tématem byla láska a první sbírka Večer provázela další dvě nebo tři generace Rusů, kteří se právě zamilovali.

Amedeo Modigliani: Portrait of young Anna 1918-1919 (olej na plátně)

V Paříži spojila Annu Achmatovovou a malíře Amedea Modiglianiho právě poezie. Annin nový manžel se vydal za starými přáteli a básnířka po letech ve svých pamětech napsala: „Kdykoli pršelo – a to se v Paříži stávalo často - Modigliani za mnou přicházel s velkým starým černým deštníkem. Seděli jsme pod ním na lavičce v Lucemburské zahradě v teplém letním dešti, recitovali jsme Verlaina, kterého jsme uměli nazpaměť, a byli jsme šťastni.“

Museli být směšný pár – Amedeo byl o 30 centimetrů menší, oblečený v třídílném sametovém obleku, a Annu halila secesní nádhera.

Přirovnávala ho ke krásnému polobohu Antinoovi a říkala o něm, že Amedeo má v očích zlatý lesk a nepodobá se nikomu na světě. Když po několika týdnech odjela s manželem do Petrohradu, následoval proud dopisů, přestože Modigliani psal svým početným milenkám jen velmi zřídka.

Čtěte také

Příští rok se Anna Achmatovová vrátila do Paříže sama a tentokrát zůstala několik měsíců. Amedeo Modigliani ji bral opakovaně do egyptských sbírek v Louvru, kde ji viděl mezi starověkými sochami a vlysy.

Její dlouhé tělo, husté vlasy nad čelem a hadí nos mu připomínaly egyptské bohyně a královny. „Básnil o Egyptě,“ psala Anna Achmatovová, „nakreslil mou hlavu ozdobenou šperky egyptských královen a tanečnic, které ho oslnily svou vznešeností.

Modigliani byl proslulý svou zrakovou pamětí. Jeho agent Paul Alexandre po letech vzpomínal, jak Amedeo k jeho velkému údivu nakreslil zpaměti na první pokus Cézannův obraz Chlapec s červenou vestou. Anna vzpomínala, že ji nikdy nekreslil ani nemaloval, když byli spolu, ale když byl sám doma. Malíř potřeboval odstup, aby mohl do kresby vložit to, co k ní cítil.

Výstava italského umělce Amedea Modiglianiho v pražském Obecním domě

Když Anna Amedea opustila, propadl absintu a hašiši, a narkotika mu přinesla zkázu. V roce 1919 ztratil zuby, trpěl halucinacemi a poslední měsíce života prožil ve zchátralém bytě se svou ženou Jeanne, která po jeho smrti spáchala sebevraždu, přestože byla těhotná. Jejímu muži bylo třicet pět let.

Anna Achmatovová se vrátila do Ruska a o rok později se jí narodil syn Lev. S manželem se však za několik let rozvedla a Nikolaj Gumiljov byl roku 1921 bolševickým režimem popraven za kontrarevoluční činnost.

Annin syn Lev strávil řadu let v pracovních táborech a matka marně usilovala o jeho propuštění. Po Stalinově smrti a návratu na svobodu proslul zajímavými teoriemi o původu kočovných národů. Annin partner Nikolaj Punin zemřel v gulagu roku 1953.

Annina poesie byla za Stalinova režimu umlčována. Její přítelkyně Lydia Čukovská vzpomíná, jak Anna ztichla, vzala si kousek papíru a tužku, popsala útržek rychlým písmem a podala jí ho.

Lydie si báseň přečetla, a když se ji naučila, tiše ji vrátila autorce, která škrtla sirkou a papír spálila nad popelníkem. Když Anně Achmatovové v listopadu roku 1965 povolili cestu do Anglie, aby převzala čestný doktorát na Oxfordské univerzitě, dostala srdeční záchvat a zemřela.

V londýnské Estorickově sbírce moderního italského umění je do 28. června otevřena výstava Modigliani – jedinečný umělecký hlas. Její pořadatelé se na ní pokusili zachytit nastíněnou souvislost jeho podivuhodného díla s dávnou mladou láskou, která nakrátko spojila italského malíře a ruskou básnířku, uzavírá britský deník Daily Telegraph.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Jan Černý
Spustit audio