Papež ve Svaté zemi

Jak známo, křesťansko-muslimské vztahy poznamenal necelé tři roky starý proslov, v němž Benedikt XVI citoval nelichotivá slova jednoho ze středověkých byzantských vládců na adresu Mohameda. To mnohé muslimy pobouřilo, a ozvěny tohoto rozhořčení bylo cítit jak při návštěvě Jordánska, tak i Palestinské autonomie. Přestože Benedikt XVI vyjádřil lítost nad špatně pochopeným výrokem, ještě teď se mnoha muslimským představitelům zdá, že se za svou údajnou urážku dostatečně neomluvil.

Přesto se dá jeho cesta považovat za relativní úspěch. Vysocí muslimští představitelé v Jordánsku, Palestinské autonomii i Izraeli se s papežem setkali za přítomnosti kamer a dali najevo svůj zájem na dialogu. V Jordánsku se například sešel se svými partnery v největší ammánské mešitě. V Jeruzalémě se zas setkal s velkým muftím Muhammadem Ahmadem Husseinem v mešitě Al Aksá, kam normálně příslušníci jiných věr nesmějí, jak se přesvědčí každý turista, který se o to pokusí.

Ve vztahu k židům byly vzájemné vztahy také poškozeny několika přešlapy. Jedním z nich bylo zrušení exkomunikace Richarda Williamsona, který, jak se ukázalo, je hlasitým popíračem holokaustu, což je v Izraeli velmi citlivé téma. Dalším sporným bodem je papežova snaha o blahoslavení jeho předchůdce, Pia XII., jehož pontifikát začal v roce 1939. Ten je někdy viněn z mlčení tváří tvář nacistickým deportacím evropských, pak i italských a nakonec i římských židů do koncentračního tábora. Vatikánští historici tvrdí, že Pius XII. Byl v pomoci pronásledovaným židům velmi aktivní, ale z praktických důvodů jen vskrytu. Vatikán proto velmi nelibě nese, že ve jeruzalémském muzeu při památníku obětem holokaustu je Piovi XII. věnován jeden panel, který výtky z pasivity během války opakuje. Předloni se dokonce velvyslanec Vatikánu odmítal zúčastnit vzpomínkové akce na oběti holokaustu, pokud nebudou kritické zmínky odstraněny. Při nynější návštěvě se Benedikt návštěvě musea Jad Vašem vyhnul, a navštívil pouze nedaleký památník. Tam proslovil řeč, která rozvedla některé myšlenky, které vyřkl už po příletu do Tel Avivu. Označil antisemitismus za ohavný a odmítl jakékoli popírání holokaustu.

Izraelské noviny pak debatovaly o tom, jak jeho slova hodnotit. Podle některých hlasů udělal vše, co se od něj mohlo čekat, a komentátoři oceňovali, že například použil hebrejské slovo šoa označující válečnou genocidu židů. Podle jiných mluvil příliš všeobecně a neurčitě. Vyhnul některým otázkám, nejen hodnocení Pia XII., ale třeba i podílu Německa na holokaustu nebo vlastnímu životu. V každém případě ale jeho cesta neušla porovnávání s návštěvou Izraele, kterou v roce 2000 vykonal Jan Pavel II., v Izraeli tehdy i dnes oblíbený, nebo alespoň vážený. Toto srovnání dopadalo v Benediktův neprospěch.

O tom, že Svatá zem je i velmi horkou půdou, se však Benedikt XVI. přesvědčoval dnes a denně. Přijel do regionu, který je nejen oblastí významnou pro tři náboženství, ale také je místem politického a ozbrojeného střetu mezi Palestinci a Izraelci. Zejména Palestinci si od papeže slibovali, že je politicky podpoří, k čemuž do značné míry došlo. Benedikt XVI. navštívil nejen Betlém, ale i uprchlický tábor al Ajdá, a podpořil zrušení blokády uvalené na Gazu ovládanou hnutím Hamas. V jednom ze svých proslovů prohlásil, že Palestinci mají právo na svůj stát, nebo, jak on řekl, nezávislou domovinu s mezinárodně uznanými hranicemi. To je podpora, o jaké se třeba takovým Kurdům v Turecku nebo Tamilům na Srí Lance může jen zdát.

Jeho stanoviska někteří radikálnější Palestinci považovali za nedostatečná a žádali maximální odsouzení izraelské politiky. Jeden z poslanců palestinského parlamentu proto označil Benedikta za nejvíce pro-sionistického papeže všech dob. K menšímu skandálu pak došlo, když si v pondělí v přítomnosti papeže jeden z muslimských představitelů vzal mikrofon a začal dštít síru na Izrael a prohlásil Jeruzalém za věčné hlavní město Palestinců. Papež se v této atmosféře rozhodl raději odejít.

Jak je tedy vidět, papež během své cesty musel takřka neustále kličkovat mezi mnoha politickými vejci, a zdá se, že většině se úspěšně vyhnul - a tam kde se mu to nepovedlo, to možná ani nebylo úplně možné. Až se vrátí domů, určitě si hodně oddechne. Jak moc nebo málo se Blízký východ změní, to se ukáže až s časovým odstupem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .