Papež Benedikt XVI. přijel na návštěvu do Turecka

Turecko nepatří právě mezi země, o které by se často zajímala světová i evropská média. Mezi dřívější vyjímky patřily například genocida Arménů, pád Osmanské říše, úspěchy Ataturkovy republiky, exodus gastarbeterů do Německa, šarvátky námořnictva s Řeky či dlouhé a nelítostné vojenské tažení proti vlastnímu kurdskému obyvatelstvu. Patřily k nim také už od roku 1974 trvající okupace severního Kypru, ničivá zemětřesení, či otevření gigantických mostů přes Bospor. Média občas zajímá i skutečnost, že demokracii v Turecku vlastně zaštituje armáda, neboť vždy, když hrozí odklon od Ataturkovy sekulární demokracie po volebním vítězství islamistických stran, "převezme" na čas vládu.

Od nedávného zahájení jednání o možném vstupu země do Evropské unie je však Turecko ve středu pozornosti o poznání častěji - ať už díky poměrně úspěšným krokům k tomuto cíli v hospodářské oblasti, nebo, naopak, vzhledem k nevyřešeným politickým problémům. Nejnovější pondělní jednání s Evropskou unií se týkalo jejího požadavku, aby Ankara zpřístupnila své přístavy lodím Kyperské republiky, tedy oné většiny kyperského ostrova, kterou Turecko neokupuje, avšak jejíž vládu odmítá už dlouho uznat. Přestože Kypr je členem unie, do které by Turecko chtělo vstoupit. Ankara tvrdí, že volný obchod neumožní, dokud unie nezastaví embargo na okupovaný severní Kypr. Selhání těchto jednání je podle expertů velmi vážným problémem, který by mohl zabránit dohodě o vstupu Turecka do unie. Ankara má ještě možnost podmínky unie přijmout do 6. prosince a Evropská komise bude poté jednat o dalším postupu, který by pak o pět dní později schválili ministři zahraničí pětadvacítky. Jak ovšem zdůraznilo Finsko, které nyní unii předsedá, pokud Ankara neustoupí, další jednání nebudou prostě možná. Pak by unii nezbývalo než zastavit i všechna jednání o budoucím vstupu Turecka do Evropy.

Mezitím v úterý začala návštěva papeže Benedikta XVI. v Turecku. Jak známo, jde o převážně muslimskou zemi a návštěvu předznamenalo hned několik problémů, včetně médii hojně zviditelňovaných demonstrací proti papežově příjezdu. Těch se mimochodem účastnilo pouze kolem dvaceti tisíc lidí a organizovala je jedna z militantních muslimských stran, která neustále připomíná papežovu citaci protimuslimského výroku středověkého císaře z univerzitní přednášky, která měla vyvolat diskusi a místo toho podnítila protesty některých muslimů. Papež tehdy vyjádřil překvapení, že citát vyvolal takovou nepříznivou odezvu a muslimům se vzápětí omluvil, avšak militantním skupinám omluva zjevně nestačila. Někteří fundamentalističtí extrémisté dokonce papežovi za údajnou urážku Islámu vyhrožují smrtí a v místech, která má papež navštívit, včetně známé "Modré mešity", byla zavedena tvrdá bezpečnostní opatření.

Turečtí nacionalisté zas připomínají ještě starší papežovovo tvrzení z jeho kardinálských let, že muslimské Turecko nepatří do Evropy, neboť v dějinách stála Osmanská říše jasně mimo onen proces evropské emancipace stavěný během staletí na křesťanských základech a na dávném řeckém ideálu. Jak se papež dnes dívá na tento svůj dávný a opět značně filosoficky pojatý výrok, není jasné, i když nejnovější vyjádření vatikánského ministra zahraničí kardinála Bertoneho, že doufá, že Turecko podmínky vstupu do unie splní, mnohé naznačuje. Experti ovšem od papeže i tak během návštěvy očekávají řadu smířlivých výroků na adresu muslimů a značnou dávku politického taktu. Podle zpravodajů očekává většina Turků papežovu návštěvu bez nějakého pocitu nepřátelství a se zájmem, na kterém je jistě možné budovat vzájemné dorozumění. K tomu jistě přispěje i pondělní rozhodnutí tureckého premiera Erdogana s papežem se setkat a neodletět na jednání NATO nad Baltem, jak původně plánoval.

Jak už řečeno, celá návštěva bude mít jiný ráz než papežské návštěvy různých zemí posledních let hlavně vzhledem k tomu, že křesťanů je v zemi jen asi čtvrť miliónu. Papež tak například nebude používat známé vozidlo zvané "Papamobil". Jedním z vrcholů návštěvy ovšem bude papežovo setkání s konstantinopolským patriarchou Bartolomějem, takto hlavou tří stovek milionů pravoslavných křesťanů ve světě. Benedikt XVI. údajně velmi touží po sblížení obou vyznání rozdělených už od jedenáctého století a mnohé naznačí i to, jak setkání proběhne a zda povede k nějakým hmatatelným ekumenickým výsledkům v tomto směru. Papežovu návštěvu v Turecku tedy bude rozhodně poučné sledovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .