Paní Vesecká, paní Benešová a Čunkova kauza

Paní Vesecká návrhu vyhověla, ale kauzu nepřevedla do Prahy, nýbrž do Jihlavy. - Paní Marie Benešová, bývalá nejvyšší státní zástupkyně, tvrdí, že toto rozhodnutí bylo nezákonné. Rozhodovat prý mělo nikoli Nejvyšší státní zastupitelství, ale to Vrchní v Olomouci. Paní Vesecká tvrdí, že její rozhodnutí nebylo v rozporu se zákonem.

Rozpor se netýká samotného obvinění či osoby obviněného, ale kompetence orgánů činných v tr. řízení. Čili věci, která by neměla být tak problematická. Pokud si stanoviska dvou osob, jejichž povolanost by měla být nepochybná, tak příkře odporují, nemohu se ubránit dojmu, že někde něco nehraje. Kde? Buď v logice výstavby našeho právního řádu, anebo - nechť mi obě dámy prominou - v mysli přinejmenším jedné z nich.

Trestní řád upravuje odnětí a přikázání věci tak, že o něm má rozhodnout instance, která je nejblíže společně nadřízená oběma nižším, té dosud činné a té vyžadované. Právní norma mi připadá jednoznačná. Obhájce žádal o převedení vyšetřování z Přerova do Prahy. V takovém případě sídlem nejblíže společně nadřízené instance asi nebude Olomouc. Z tohoto hlediska mi rozhodnutí paní Vesecké nepřipadá nemístné. Kámen úrazu bude asi někde jinde.

Paní Benešové nemohu upřít sympatie. Prokázala nejméně dvakrát, že si umí stát na svém. Naposled ve věci katarského prince. Sdílel jsem tehdy většinové pocity, že by si ten výtečník měl to, co u nás vyváděl, taky odsedět. Se snahou tehdejšího ministra Němce jsem nebyl srozuměn. Ten argumentoval pragmatickými důvody zahraničně politickými (a tehdejší ministr zahraničí Svoboda ho v tom podpořil), ale jeho mediální portrét mi vnukal nedůvěru k jeho osobě a já nevylučoval, že jeho úsilí o faktickou beztrestnost katarského velmože má i jiné důvody. Dnes nad tím mávám rukou. Podařený princ tady nikoho neznásilňoval, holky za ním chodily dobrovolně, kuplířky mu je sháněly taky dobrovolně. Kdyby tady bručel v base a měly z toho vzejít zahraničně politické nesnáze, nestálo by to za to.

Ale nelíbil se mi způsob, jímž si pan Němec prosadil odvolání paní Benešové. Odvolala ji nakonec vláda. Připomínám: vláda pana Paroubka. Tehdejší premiér tak učinil viditelně nerad, ale měl smysl pro pragmatické důvody. Nechtěl, aby se mu vláda rozpadla. Stejně jako nynější premiér.

O něco dříve prohlásila paní Benešová, že mnozí naši krajští hejtmani se chovají jako gubernátoři. Ten výrok jsem nepokládal za nevýstižný. Asi nebylo vhodné, že ho vzhledem ke své funkci vyslovila zrovna ona. Však také později roztomile připustila, že bývá hubatá. - Skoro všichni hejtmani byli z tehdy opoziční ODS, proto se to dotklo předsedy Topolánka. Ten se nechal slyšet, že kdyby mohl, bryskně by s paní Benešovou skoncoval. Zatím se ke své hubatosti veřejně nepřihlásil.

O paní Vesecké v souvislosti s kauzou Čunek paní Benešová řekla (citují dle týdeníku Respekt): "Zda jednala pod politickým tlakem, jen odhaduji, ale myslím si, že jednala" (konec citátu). Řek bych, že mně jinak sympatická paní Benešová v tomto bodě - lidově řečeno - ujela. Logické myšlení sice není silnou stránkou naší současné vzdělanostní úrovně, ale rezignovat na ně by přesto mělo být v jistých situacích nepřípustné. U lékaře uvažujícího o diagnóze stejně jako u právníka, který kvalifikuje skutkovou podstatu činu. Proč paní Benešová vyslovila neověřenou domněnku?

Nevím, jen se domýšlím. - Vím, že současná opozice chová vůči současné vládě sžíravou nechuť. Vsadila na tzv. nulovou toleranci (tuto taktiku si předtím v opozici uložila ODS). Dnešní opozice se chytá čehokoli, oč by mohla vláda klopýtnout. Pan Čunek prý měl být vzápětí obžalován. V tom okamžení by se měla Topolánkova vláda prudce vařit ve vlastní šťávě. Dovedu si představit tu natěšenost ČSSD a KSČM, neboť pomsta je sladká. V tom zasáhla paní Vesecká. Dovedu si představit vztek, jaký ovládl naše levicové strany. Musel být bezedný, bezuzdný, výbušný jako tlak páry v přetopeném kotli. Domnívám se, že paní Benešová, jejíž profesní zkušenost jí neposkytla důvod sympatizovat se současnou pravicí, se citově přimkla k opačné straně. - Co říkám, je také hypotéza. Ale já si to mohu dovolit. - Možná, že paní Benešová časem sdělí plausibilnější důvod.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .