Pamětní desky nestačí. Pořád musíme holokaust vysvětlovat a učit, myslí si publicista Šonka

Čtěte také

Do transportu jsem šla dobrovolně, za rodinou. Maminku jsem už ale nikdy neviděla, říká Lydie Tischlerová, která přežila Terezín i Osvětim

„Máme Terezínský památník, který je velice silným a důležitým místem... Osobně jsem navštívil památník Yad Vashem, což ve vás zanechá stopy na celý život. Ale jsou-li nějaké plány, tak o nich nevím,“ přiznává v pořadu Pro a proti předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO). 

Otázky holokaustu a antisemitismu musí stát řešit. „Holokaust je destilát všeho zla a antisemitismus je lakmusový papírek toho, co se ve společnosti děje. Když něco není v pořádku, objeví se antisemitismus. Jsme toho svědky už i dnes, kdy sílí v evropských zemích. Jediná šance jak tomu čelit, je vzdělání a znalost historie.“

Stát přispívá občanským skupinám, které se tématu věnují... Také obě komory Parlamentu se tomu věnují. Jestli je to dostatečné a systematické, to nevím, určitě se dá udělat víc. Asi není technicky možné, aby se každé dítě dostalo se školou do Terezína, ale těch míst by mělo být víc.
Radek Vondráček

Poslanecká sněmovna je prý nakloněna podpoře projektů, které se osvětě o událostech holokaustu věnují. „Vzdělání o holokaustu je vlajková loď a základ, který musí znát každý. Nesmí se stát, že by se něco podobného, byť jen v náznaku, opakovalo.“ 

„Určitě se je třeba, ve spolupráci s židovskými obcemi, bavit o systematické podpoře. Znám spoustu jednotlivých projektů... Ale vzdělávací program na státní úrovni je otázka na premiéra a ministra školství. Beru si to jako závazek a v Senátu bude příležitost si o tom promluvit,“ slibuje Radek Vondráček (ANO).

I u nás se kolaborovalo

Čtěte také

Moravec, Lažnovský, Teuner a další. Co získali a ztratili čeští kolaboranti?

„Nejvíc nám chybí zahrnutí tématu holokaustu do osnov a celoživotního vzdělávání dospělých... Tedy aby tady nebyl jen památník, na který se kouká, ale aby se zacházelo s lidmi a téma se přibližovalo,“ navrhuje publicista Jaroslav Šonka. 

Popisuje své zkušenosti z Německa. „Tam je to systematické. Existuje Spolková centrála pro politické vzdělávání. Podle osnov mají děti až do maturity téma holokaustu na programu třikrát ročně. Včetně výletů k nějakému památníku, kterých je proklatě hodně.“

U nás byly pochody smrti. V pochodu do Volar zahynula spousta zvláště židovských žen. Je tam dnes kámen, tedy nic velkého, co by lidem umožnilo pochopit, jaká hrůza to byla... Nestačí mít někde bronzovou desku nebo kámen, ale je třeba pedagogický impuls. Na to existuje v Bonnu instituce, která dává dohromady program, financování školám i dospělým výlety, přednášky.
Jaroslav Šonka

Protože se na holokaustu podílela většina Němců, je jejich závazek silnější. „Němci vzali na sebe, aby pedagogicky a občansky udržovali ve všeobecném povědomí hrůzy, které se děly.“

„Vzdělávání tam probíhá i o dění ve východním Německu, kde byl také antisemitismus. Sachsenhausen tam pokračoval jako koncentrační tábor pro odpůrce komunismu. Tento úkol si musíme klást i tady. Protože i tady se kolaborovalo s Němci, ale i s komunisty a Sovětským svazem,“ připomíná Jaroslav Šonka.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Pro a proti. Ptala se Veronika Sedláčková.