Palmýra ztracená navždy? Možná ne tak docela…
Teroristická organizace Islámský stát pokračuje v Palmýře, syrském antickém městě, v ničení jedné historické památky za druhou.
Odborníci si nejsou jisti, zda chrámy a vítězné oblouky bude možno v budoucnosti zachránit a obnovit. „Ale šance tady je“ – tvrdí server stanice Deutsche Welle s odvoláním na některé z nich.
Majestátní antické sloupy, spleť cest dlážděných mramorem, obrovské zříceniny uprostřed písečných dun… Palmýra, antická syrská oáza, je jednou z nejproslulejších ukázek architektury starověkého Říma.
Tedy spíše byla. Po desetiletí lákala tisíce turistů, zkoumalo ji nespočetné množství archeologů a dalších expertů. Nyní ale nikdo neví přesně, co z antické obchodní metropole zůstalo.
Od května je pouštní město v rukou Islámského státu, jehož bojovníci vyzbrojeni těžkou technikou vyhodili před pár týdny do povětří jeden ze symbolů celého komplexu – vítězný oblouk starý téměř dva tisíce let. Už předtím zničili pozůstatky chrámů, včetně slavného Belova, a několik pohřebních věží.
„Palmýra je jedinečným místem, protože symbolizuje otevřenost a kulturní rozmanitost. Byla také významnou součástí obchodní stezky, která kdysi spojovala Čínu, Persii a Středomoří,“ říká Markus Hilgert, ředitel berlínského Muzea antického Blízkého východu. „Je pro nás důležitá i proto, že je tak zachovalá. Ztráta tohoto skvostu je pro mě nepředstavitelná.“
Historik se rovněž obává, že by barbaři z Islámského státu mohli zničit celé archeologické naleziště. Památky, které považují za svatokrádežné, totiž podminovali. A v srpnu zavraždili i jednaosmdesátiletého syrského archeologa a dlouholetého kustoda tamních sbírek.
Přesto ale Hilgert neztrácí naději na záchranu Palmýry. Její majestátní ruiny jsou totiž velmi dobře probádané. A vzhledem k tomu, že existuje bezpočet fotografií a dokumentů detailně popisujících naleziště, věří, že obnova a rekonstrukce alespoň některých částí bude možná.
Existuje několik metod. Jednou z nich je použití původních fragmentů nalezených přímo na místě. Tímto způsobem se nyní například pracuje při rekonstrukci někdejší berlínské rezidence německých císařů, fatálně poničené během druhé světové války. „Rozhodně se budeme snažit o tento postup v Palmýře,“ říká Hilgert.
„To je ovšem možné jen za předpokladu, že se tamní situace uklidní a my se dozvíme, jak velké škody byly způsobeny.“ Zatím podle něho zůstává skutečný rozsah devastace záhadou. Sýrii se přitom nachází kolem patnácti tisíc významných archeologických nalezišť a poškozeno nebo vykradeno bylo na tři tisíce z nich.
Momentálně vědci zjišťují, zda se dají z 2D fotografií vytvořit 3D modely. Uvažuje se také o využití 3D tiskáren. „Jsme ve fázi, kdy základní technologie už existuje, ale musí být upravena pro potřeby vědy a rekonstrukční archeologie,“ říká Hilgert.
Jako expert na antické památky si je jist, že takováto technologie bude brzy používána nejen v Evropě a USA, ale také v zemích Blízkého východu, kde je v současnosti v ohrožení tolik kulturních památek.
Ničení historického dědictví na území válkou zmítané Sýrie však není jen, jak poukazuje například Washington Post, „specialitou“ Islámského státu.
Na základě satelitních snímků syrských a také iráckých archeologických nalezišť uvádí, že vykrádání a devastace památek jsou běžným jevem také v oblastech ovládaných povstalci, vládními silami či kurdskými jednotkami. Prodejem uloupených cenných artefaktů například financují své bojové aktivity.
„Nejsme bezmocní, známe možnosti jak vše prozkoumat a pokusit se o nápravu. A co je ještě důležitější, máme morální povinnost vůči našim syrským kolegům. Jen díky nim jsme mohli získat veškeré vědomosti o skvostu jménem Palmýra. Proto je důležité sdílet s nimi naše know-how, aby tyto poklady nebyly ztraceny navždy“ – podotýká Markus Hilgert v rozhovoru pro Deutsche Welle.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
