Palestina po Arafatovi

5. listopad 2004

Říká se, že kdo je mylně označen za mrtvého, dožije se pak vysokého věku. V případě Jásira Arafata tomu tak ale zřejmě nebude. Lékaři sice oficiálně dementovali zprávy o klinické či mozkové smrti, ale neoficiálně včera hovořili o zhoršujícím se zdravotním stavu a malé naději na uzdravení. Svět si klade otázku, jaká bude Palestina po Arafatovi a jaké bude mít důsledky jeho odchod pro Blízký východ.

Jestliže slyšíme, že se situace může vyvíjet k lepšímu i k horšímu, podstatné na této šalamounské odpovědi je to, že až po odchodu Arafata se může situace vyvíjet. Z toho, co přinese budoucnost po Arafatovi, také zjistíme, zda byl politikem, který v rámci svých možností brzdil teroristy, anebo zda je spíše podporoval. Podobně budoucnost ukáže, zda prospíval Palestincům, anebo jim škodil, zda je sjednocoval, anebo rozděloval. Bezprostředně se palestinské i izraelské vedení obávají propuknutí vnitřních sporů v konfliktní oblasti a do pohotovosti jsou uvedeny bezpečnostní složky a armáda.

Pesimistický scénář zní: Odchodem uznávané autority nastane chaos a boj o moc, který ještě zhorší svízelnou situaci Palestinců. Optimistickým scénářem pak je například vize Šimona Perese, který soudí, že se už formuje nové palestinské vedení, které bude mít pevnější základy a velké odhodlání ukončit strašný problém palestinského národa. Dokud Arafat soustřeďoval do svých rukou veškerou moc, nebylo myslitelné cokoli řešit bez něj. Současně ovšem nebylo možné situaci řešit ani s ním. Uzdravením Arafata by se jenom prodlužovala patová situace. Až jeho odchod ze scény povede buďto k otevřené válce, anebo k dojednání míru. Arafatova mise je u konce a palestinsko-izraelský spor v bodu nula. Mezi obavou a nadějí.

autor: iho
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.