Palestina po Arafatovi

Jestliže slyšíme, že se situace může vyvíjet k lepšímu i k horšímu, podstatné na této šalamounské odpovědi je to, že až po odchodu Arafata se může situace vyvíjet. Z toho, co přinese budoucnost po Arafatovi, také zjistíme, zda byl politikem, který v rámci svých možností brzdil teroristy, anebo zda je spíše podporoval. Podobně budoucnost ukáže, zda prospíval Palestincům, anebo jim škodil, zda je sjednocoval, anebo rozděloval. Bezprostředně se palestinské i izraelské vedení obávají propuknutí vnitřních sporů v konfliktní oblasti a do pohotovosti jsou uvedeny bezpečnostní složky a armáda.

Pesimistický scénář zní: Odchodem uznávané autority nastane chaos a boj o moc, který ještě zhorší svízelnou situaci Palestinců. Optimistickým scénářem pak je například vize Šimona Perese, který soudí, že se už formuje nové palestinské vedení, které bude mít pevnější základy a velké odhodlání ukončit strašný problém palestinského národa. Dokud Arafat soustřeďoval do svých rukou veškerou moc, nebylo myslitelné cokoli řešit bez něj. Současně ovšem nebylo možné situaci řešit ani s ním. Uzdravením Arafata by se jenom prodlužovala patová situace. Až jeho odchod ze scény povede buďto k otevřené válce, anebo k dojednání míru. Arafatova mise je u konce a palestinsko-izraelský spor v bodu nula. Mezi obavou a nadějí.