Pakt stability

23. březen 2005

Logo|foto:Český rozhlas

Když se v Evropě zavádělo euro, nejsilnější země prosadily přísná pravidla pro nakládání s veřejnými rozpočty, aby náhodou stabilitu nové měny ti slabší neohrozili. Nakonec se ukázalo, že si Německo s Francií upletli bič sami na sebe. Neudrželi deficit v předepsané výši, za trapných okolností se vyhnuli pokutě a nyní prosadili změkčení pravidel s tím, že budou "realističtější, pružnější a inteligentnější".

Zda mají pravdu, ukáže čas, a stejný čas prověří i předpověď kritiků, podle kterých kvůli změkčení paktu stability tento vezme za své a důsledkem bude nestabilní a nevypočitatelné ekonomické prostředí. Chceme-li pochopit, co se děje, nepochybíme, když se na evropskou integraci podíváme německo-francouzským pohledem. Pro jejich silné ekonomiky slibovalo rozšíření unie nové trhy a větší ekonomickou dynamiku. Politiky, kteří vyšli vstříc velkému byznysu, ovšem volí drobní voliči. Ti zjišťují, že je rozšíření vystavilo nepříjemné konkurenci nově příchozích Evropanů, ochotných pracovat za nižší mzdy.

Hlavním cílem politika je být zvolen, a tak se německá levice ruku v ruce s francouzskou pravicí snaží minimalizovat škody. Změkčení Paktu stability je manévr připomínající brzdění, při kterém hrozí smyk. Jak odvrátit havárii? Nevyhnutelným důsledkem rozšíření unie bude vyrovnání životní úrovně ve starých a nových zemích. Je to jako s vodou ve spojených nádobách: buďto chudší zbohatnou, anebo bohatší zchudnou. Úkolem politiků je zajistit, aby z vyšší ekonomické dynamiky rozšířené unie vedle byznysmenů profitovali i voliči, aby tedy do spojených nádob (peněženek občanů) něco přiteklo, čili aby veškerý zisk z rozšíření neskončil na kontech byznysmenů. Změkčení Paktu stability tento problém určitě nevyřeší.

autor: iho