Padesát na padesát

Občanská demokratická strana a Česká strana sociálně demokratická mají, podle agentur zkoumajících předvolební preference zhruba stejné šance.

Agentura Factum Invenio předložila nejnověji výsledek příznivější pro sociální demokraty, společnost SC&C nabízí prognózu příznivější pro občanské demokraty.

Ať tak či tak, informace o volebních preferencích by mohly napovídat, že dojde ke shora zmiňovanému "patovému" stavu, čili - žádná ze stran nebude mít dostatek hlasů na to, aby sama sestavila většinovou vládu.

V úvahu pak připadají různé varianty koaličních vlád, nebo vláda menšinová s podporou stran jiných.

I když se vezmou do úvahy prohlášení jednotlivých vysokých představitelů politických stran o tom, že nechtějí otevřeně spolupracovat s KSČM, otevírá se po volbách řada možností. V podstatě jde o to, že nemastný neslaný "vítěz" voleb, ať ODS či ČSSD bude po volbách muset jednat o koalici s KDU-ČSL a dalším politickým subjektem. To by podle předvolebních odhadů nejspíš znamenalo spojení se Stranou zelených, i když dlužno dodat, že prognózy nejsou totéž co samotné volby.

Z mnoha dalších možností je nutné připomenout tu, že výsledky průzkumu agentury Factum Invenio také na poslední chvíli před volbami dávají sociálním demokratům o něco větší šance sestavit po volbách menšinovou vládu, tolerovanou (tedy "česky" řečeno, hlasováním podporovanou) komunisty.

Ostatně, když jsme u komunistů, právě jejich volební výsledek, bude nejspíš určující pro úvahy o případných povolebních koaličních seskupeních. V případě, že zaznamenají pro ně dobrý výsledek, může se to stát motivem pro jednání o - řekněme - protikomunistické koalici. To ovšem jenom v tom případě, že slova politiků o "ne-spolupráci" s komunisty je možné brát vážně.

Každá z případných koalicí by (teoreticky, neb je nutné mít na paměti, že odhadujeme podle předvolebních slibů.) mohla republice přinést důraz na různé pasáže volebních programů jednotlivých stran. Jaké konkrétně, to je těžké odhadnout, neb všichni jistě dobře víme, že praktická (a pragmaticky provozovaná) politika má nakonec s předvolebními sliby jen nemnoho společného.

Co si ale v takovou chvíli pár hodin před volbami a nad výsledky posledních průzkumů volebních preferencí má říct volič? A hlavně ten tzv. dosud "nerozhodnutý" volič?

Klasický ne-volič hlavních parlamentních stran má několik možností. Má, samozřejmě vždy, možnost tvářit se nezúčastněně, popřípadě znechuceně, a k volbám nejít. Okolnost, že jeho neodevzdaný hlas bude ve finále stejně připočten (proporčně podle výsledků jednotlivých stran) k počtům hlasů, které byly odevzdány, ho "nemusí" zajímat. Volit ale bude tak jako tak.

Má také možnost volit tzv. "nejmenší zlo" podle svého vědomí a odevzdat svůj hlas některé ze stabilních parlamentních stran. Ty jsou čtyři. Má v rámci této volby ještě možnost jisté racionální podvolby - totiž odevzdat na jím volené kandidátce své preferenční hlasy těm z kandidujících, kteří dosud nezasedli v Poslanecké sněmovně. Tím může, alespoň zčásti, nejen přispět k obměně poslaneckého kádru, ale dát také najevo, že křeslo ve sněmovně není doživotní trafika.

Má také, samozřejmě, možnost volit kteroukoli jinou stranu, ovšem s tím vědomím, že v případě nicotného výsledku jím volené strany nepadne jeho hlas nikam, v lepším případě získá jím volený subjekt alespoň nárok na státní finanční příspěvek za umístění ve volbách (resp. počet odevzdaných hlasů). Ten se subjektu může hodit například na volební kampaň ve volbách budoucích. A ještě poznámka na závěr: podle Centra pro výzkum veřejného mínění se letošní volební kampaň celkově nelíbí zhruba polovině lidí, kteří jí sledovali. Třetina občanů jí - podle tohoto výzkumu - vůbec nesledovala.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci "http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/" Radio na přání