Pád vlády z evropské perspektivy

Konec vlády je samozřejmě hlavně českou záležitostí. Leckdo tu chroptí vzteky, jiný se hroutí, onen se zas raduje, aniž tuší, z čeho vlastně - ale kdo z našinců si uchová zdravou míru soudnosti, může se na věc podívat z příjemného haškovského odstupu.

Vždyť nás čekají nové volby a můžeme se kojit nadějí, že se zopakuje leccos z toho, co Jaroslav Hašek popsal v povídce Obecní volby. Podrobně se tam rozebírají předvolební denunciační kampaně, kterých si, a na to vezměte jed, v příštích měsících hojně užijeme.

Rovněž se tam píše o mrtvých, kteří vstávají z hrobů, aby reklamovali své volební právo. Přičemž následuje tato skvostná pasáž: "Kandidátní listiny. Porady politických stran mezi sebou. Facky v měsíční záři, za nocí, kdy měsíc leje své bledé světlo a kdy někoho tam škrtí, poněvadž přívrženec strany realistických, socialisticky založených agrárníků řekl straně spasitelů lidu, že jim jde o koryto."

Proč bychom si v Česku nedopřáli předvolební zábavy, že. Skutečně jsme ji však nemohli odložit? Z evropského hlediska pád vlády v žádném případě legrační není. Česká republika je v půlce svého předsednictví Evropské unie - a dosavadní způsob české řízení byl pro většinu zahraničních pozorovatelů příjemným překvapením.

Jenže teď se v zahraničních renomovaných médiích objevují otázky jako "Kdo řídí Evropskou unii?", mluví se tu o nejistotě kolem nynějšího evropského předsednictví, o tom, že francouzský prezident Sarkozy, který od začátku nevěřil v českou schopnost vést Evropu, dychtivě čeká na telefon z Bruselu. Václav Klaus, muž, v jehož rukou je další vývoj, je v těchto renomovaných médiích označovaný za populistu a nepředvídatelného politika. Tahle publicita není dobrá pro českou politiku, není dobrá pro Českou republiku a už vůbec ne pro českou ekonomiku.

Ano, v úterý v poslanecké sněmovně vyhráli sociální demokraté. Ale pokud jde o evropskou pověst republiky, je to prohra. A to jsou prosím sociální demokraté proevropští!