Pacient na začátku léčby nejvíc tápe. Koordinátor mu pomáhá nebloudit systémem, vysvětluje onkolog

S čím koordinátoři nejčastěji onkologickým pacientům pomáhají?

Práce koordinátora je velice důležitá zejména na začátku. Pacient přichází a musí mít vždy od lékaře – ať už to je ambulantní specialista, praktický lékař nebo i onkolog ze sektoru – žádanku, ve které je podezření nebo důvod, proč má být objednán do onkologického centra nebo na regionální onkologické pracoviště.

Čtěte také

Onkologie se bojíme zbytečně. Z rakoviny může být jen chronická nemoc, říká šéfka Ligy proti rakovině Fridrichová

Tento začátek je velice komplikovaný, protože diagnostika a léčba onkologického onemocnění není jenom o tom, že přijdete a jdete prvně na chirurgii. Ale je tam řada kroků, biopsie, rentgenová vyšetření, CT vyšetření, potom komise, pak se rozhoduje, jestli začnete dřív chemoterapií, anebo operační léčbou.

V této části procesu, kdy pacient ještě nemá svého jednoho lékaře a jednu sestřičku, na které se může obracet, je zmatený. Tato část procesu je pro pacienta nejsložitější.

Poprvé přichází do onkologického ústavu, dozvídá se podezření – tudíž je moc dobře, že má někoho, na koho se může spolehnout, koho může zavolat a kdo ho naviguje tím systémem, kam má jít a připomíná mu to.

Vy jste měli koordinátora péče ještě před plošnou povinností. Kdo ho může dělat a jakou potřebuje kvalifikaci?

My už ho máme od roku 2020. Potřebovali jsme to kvůli naší mezinárodní akreditaci, protože na západ od nás a v severských zemích je toto běžný standard. Tým koordinátorů je dnes po osmi lidech, většinou jsou to zdravotní sestřičky, ale jsou tam i pracovníci bez  zdravotnického vzdělání.

Čtěte také

Život není fér. Ale záleží, jak se k tomu postavíme, říkají manželé Chovancovi, kterým rakovina vzala dítě

Má to několik důvodů. Za prvé jsou diagnózy, u kterých potřebujeme, aby tam byl opravdu zdravotník, například nádory prsu, nádory prostaty. Pacienti mají řadu dotazů, které by administrativní pracovník nemohl zodpovědět. Baví se třeba o možnostech specifických rehabilitací, baví se o nežádoucích účincích. To jsou sice otázky na lékaře, ale často s tím pomáhá koordinátor už jen tím, že pacientům může dávat vzdělávací materiály a podobně.

Někde je potřeba opravdu zdravotníka, ale někdy je to spíš o tom hlídat termíny a průchod pacienta zdravotnickým zařízením. To může být administrativní pracovník, ale my je máme vždy zařazené pod těmi zdravotníky.

U jakých typů nádorů jde nejvíc o čas?

My jsme vždy rádi, když to netrvá příliš dlouho. Naštěstí si myslím, že v České republice to není vysloveně největší problém. Jsou nádory, u kterých když zpozdíte léčbu, například ozáříte později než za osm týdnů, už se to může projevit na výsledku. Mluvíme v tomto směru často o nádoru v mozku, nádoru plic, nádoru slinivky.

Čtěte také

Můj nádor v prsu měl 13×10 milimetrů, podle lékaře jsem přišla včas, říká 37letá Klára

Musíme si uvědomit, že největší zpoždění je často úplně na začátku, kdy má pacient první příznaky. Víte, příznaků jsou v podstatě stovky a nemocí je 14 tisíc. Spousta nemocí má stejné příznaky a pacient se pozoruje nebo léčí, protože si člověk nebo lékař myslí, že to má jinou příčinu než nádorové onemocnění. Tady vzniká největší zpoždění.

Ale od toho tady koordinátoři nejsou. Oni pracují s pacientem, který má doporučení a přichází do centra.

S jakými typy nádorů a v jakých skupinách obyvatel se teď setkáváte nejčastěji?

Obecně v České republice tak jako v jiných západních zemích, kde máme stejný styl životního stylu, to jsou nádory tlustého střeva, u žen pak nádory prsů, u mužů nádory prostaty, bohužel stále jsou i nádory plic a pak jsou to ty ostatní. 

Pokud se podaří přijít včas, tak u naprosté většiny těchto velkých skupin diagnóz, pokud je člověk diagnostikovaný v prvním klinickém stádiu, tak pravděpodobnost na vyléčení je velmi vysoká. U karcinomu prsu je to třeba 98 procent, u nádoru tlustého střeva přes 90 procent.

Čtěte také

Nemocní říkají, že jim rakovina víc dala, než vzala, popisuje Foldyna z pacientské organizace Fuck Cancer

Skutečně má význam nebloudit systémem. Koordinátor pracuje s lékaři, ať už v regionu, s ambulantními specialisty nebo s praktickými lékaři, a to často s lékaři uvnitř zdravotnického zařízení. A jak nám přichází i generační obměna, tak ne vždycky lékaři vědí, koho mají přesně kontaktovat.

Koordinátor je důležitá funkce. Protože zkracuje čas, který může zkrátit. To, že pacient třeba nepřijde včas k lékaři, tomu koordinátor nepomůže. Ale aby lékař dokázal pacienta poslat na správné místo a ten nebloudil v systému, tam koordinátor pomůže.

Myslím si, že proces dokáže zkrátit minimálně o několik týdnů, třeba dva až tři týdny objednávací doby. 

Teď popisuje svoji zkušenost? Nebo se dá říct, že obecně v republice onkologičtí pacienti příliš nenarážejí na dlouhé čekací doby?

Obecně nenaráží. Ve srovnání s okolními zeměmi jsme na tom výrazně lépe. Na západ od nás je to velice podobné, ale péče se opravdu liší kraj od kraje.

Čtěte také

Nádor vaječníků často neodhalí ani preventivní prohlídka, varují gynekologové. V čem je zákeřný?

Tady na jižní Moravě máme velmi dobře definované cesty onkologického pacienta. Naši kolegové vědí, kam se mají obracet, nemusí k tomu ani často využívat koordinátory. To funguje dobře.

Ale je riziko, že když přijdou noví mladí lékaři, tak nemusí znát ten systém. Proto je dobře, když je tam funkce koordinátora.

Jsou ale i kraje, kde třeba nemají takovou síť komplexních onkologických center a regionálních center, ať už to je třeba Středočeský kraj. Nebo v tom místě působí více center, jako třeba Praha. Pak může vznikat nejasnost, kam jít a kam mám být odeslán.

Někdy i samotný odesílající lékař řekne: Tak jsme vám zjistili toto, teď si najděte onkologa nebo si najděte operatéra.“ To se opravdu v některých krajích stává a o to více potřebují funkce koordinátora.