Pach, který myši přiměje k útěku

Hlodavci totiž nemají jen běžné čichové receptory, ale také vomeronasální orgán, který se nachází uvnitř nosu a vnímá feromonové signály. Neurobiologové ze Scripps Research Institute v San Diegu zkoumali, jestli se vomeronasální orgán podílí také na „vyčenichání“ predátorů. Vatové chomáčky napustili slinami a močí koček nebo potkanů nebo je otřeli o pokožku hadů. U normálních myší byla reakce na pach vatových tamponků jednoznačná – myši se ve své kleci ustrašeně stáhly do kouta. Mutované myši, u kterých vomeronasální orgán nefungoval, ale žádné známky strachu neprojevovaly. Nebály se ani uspaného potkana, kterého jim vědci vložili do klece, a klidně se schoulily po jeho boku. Závěr byl jasný: vomeronasální orgán tvoří součást poplachového systému, který hlodavce varuje před dravci.

Laboratorní myši ale žijí po generace v zajetí a s dravci nikdy nepřišly do styku. Přesto mají schopnost po čichu poznat, jestli by jim mohlo hrozit nebezpečí. Vědci z moči a dalších sekretů dravců izolovali jednotlivé sloučeniny a sledovali, jak na ně myši budou reagovat. Zjistili, že myši vyplaší látky z rodiny hlavních močových proteinů (major urinary proteins, Mups). Tyto látky vylučuje do moči většina suchozemských obratlovců a předpokládá se, že slouží při vnitrodruhové komunikaci. Vylekané myši ale ukazují, že močové proteiny mohou přenášet informace i mezi různými druhy zvířat.

Zdroj: ScienceNow